12 C 52/2022-25 — Okresní soud v Olomouci

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 18. 2. 2022 se žalobkyně domáhala toho, aby soud zavázal žalovaného povinností zaplatit jí částku 2 500 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 6. 1. 2021 byl žalovaný převezen do záchytné stanice žalobkyně, kde mu byla poskytnuta potřebná lékařská péče a ošetření s následnou hospitalizací 24 hod. Za toto žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou částku 2 500 Kč. Žalovaný ani však přes urgence žalovanou částku neuhradil a žalobkyně tedy žádá i zákonný úrok z prodlení. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Z osobního účtu pacienta a faktury bylo zjištěno, že žalovanému byla vyúčtována za pobyt a ošetření v záchytné stanici žalobkyně dne 6. 1. 2021 částka 2 500 Kč. Toto vyúčtování je podepsáno žalovaným. Z výzvy – urgence ze dne 10. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu před podáním žaloby. Z poštovní zásilky bylo zjištěno, že dne 1. 6. 2021 byla zasílána žalovanému výzva, avšak zůstala nevyzvednuta. Z potvrzení o záchytu bylo zjištěno, že hladina alkoholu byla u žalovaného 2,58 promile. Všechna výše uvedená skutková zjištění vzal soud za prokázaná. Dle § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. Po provedeném dokazování a s ohledem na výše citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z předložených důkazů bylo prokázáno, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když žalobkyně žalovanému poskytla pobyt a ošetření v záchytné stanici, za což byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit. Žalobkyně předloženými listinami prokázala, svá žalobní tvrzení. Žalovaný však na výzvu nereagoval a žalobkyni ničeho neuhradil, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu a žalobkyně má tedy i nárok na zákonný úrok z prodlení. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšného žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení v celkové výši 2 089 Kč, přičemž tyto náklady řízení jsou v daném případě tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, dále náklady právního zastoupení dle § 14b vyhlášky 177/1996 Sb. za 3 úkony po 200 Kč (převzetí věci, žaloba, výzva), 3x režijní paušál po 100 Kč a 21 % DPH. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. obecná pariční 3 dnů u obou výroků a podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náklady řízení uhradit k rukám zástupce žalobkyně.