12 C 56/2022-28 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s tím, že žalovaný jel v [obec] dne 17. 8. 2021 a 31. 8. 2021 linkou hromadné dopravy provozované žalobkyní a při kontrole se nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, čímž naplnil podmínky pro to, aby na něm žalobkyně, požadovala úhradu sankce ve výši 2x 1 500 Kč za porušení Smluvních přepravních podmínek se zákonným úrokem z prodlení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: V řízení bylo zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 17. 8. 2021 a 31. 8. 2021 prokázáno, že žalovaný jel v těchto dnech linkou č. [anonymizováno] a [anonymizováno] provozovanou [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno] bez platného jízdního dokladu, přičemž k výzvě přepravního kontrolora se neprokázal platným jízdním dokladem a přirážku k jízdnému na místě nezaplatil. Zápis o provedené přepravní kontrole žalovaný převzal a podepsal. Předžalobně byl vyzýván k úhradě právním zástupcem žalobkyně dne 18. 11. 2021. 4. Podle ust. § 37 odst. 5 zákona č. 266/94 Sb. (o drahách), ve znění zákona č. 23/2000 Sb., je cestující mimo jiné povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice, nebo nelze-li bezpečně zjistit stanici, kdy cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. 5. Podle ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. (o drahách), ve znění zákona č. 23/2000 Sb., výši přirážky stanoví přepravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 6. Podle ust. § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb. O přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. 7. Pokud se týká právního hodnocení, pak soud uzavírá, že cestoval-li žalovaný linkou č. [anonymizováno] a [anonymizováno] dne 17. 8. 2021 a 31. 8. 2021 bez platného jízdního dokladu, dopustil se tím porušení svých povinností, tak jak je má na mysli § 37 odst. 5 zák. č. 266/1994 Sb. v platném znění, a je tedy povinen zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému ve výši 2x 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Předžalobně byl marně vyzýván k úhradě právním zástupcem žalobkyně dne 18. 11. 2021. 8. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšného žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, přičemž tyto náklady řízení jsou v daném případě tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, dále 3 úkony po 200 Kč (převzetí, výzva, žaloba), 3 režijními paušály po 100 Kč podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. a 21 % DPH. 9. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. obecná 3 dnů u obou výroků a podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náklady řízení uhradit k rukám zástupce žalobkyně.