14 C 212/2022-21 — Okresní soud v Olomouci

1. V řízení zahájeném žalobou dne 13. 10. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 135 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu nezaplacené kupní ceny za prodanou věc- použitá karavan- Cosallt Torino 3+kk včetně vybavení. 2. Soud učinil na základě listinných důkazů obsažených ve spise ke dni vydání rozhodnutí (kupní smlouva ze dne 6. 8. 2019, přehled plateb, předžalobní výzva) následující skutková zjištění a z nich vyvodil následující závěr o skutkovém stavu: 3. Mezi žalobce a žalovanou byla dne 6. 8. 2019 uzavřena kupní smlouva, na základě které žalobce žalované prodal použitý karavan- mobilheim Cosalt Torino 3+ kk (sériové [číslo]) včetně specifikovaného vybavení, a to za kupní cenu 170 000 Kč, která byla splatná v 29 měsíčních splátkách, a to 1. splátka do 25. 9. 2019 ve výši 6 000 Kč a další splátky po 2 000 Kč vždy k 25 dni měsíce. Žalovaná postupnými platbami žalobci uhradila částku 34 500 Kč, když poslední platbu učinila dne 28. 7. 2020, další splátky pak žalovaná již neuhradila a zůstala nezaplacená částka 135 500 Kč. 4. Podle ust. § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 5. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Po provedeném dokazování s ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce je plně důvodná. Mezi žalobcem a žalovanou vznikl platný závazkový vztah, na základě kterého žalobce řádně dodal žalované specifikovanou movitou věc. Žalovaná však nesplnila svoji synallagmatickou povinnost vyplývající z uzavřené kupní smlouvy, neboť kupní cenu v celém rozsahu nezaplatila, provedla toliko dílčí platby ve výši 34 500 Kč a částka 135 500 Kč zůstala neuhrazena (dohodnutá kupní cena činila 170 000 Kč). Žalovaná pak v řízení netvrdila, a tím méně prokazovala, zánik svého závazku vůči žalobci jiným způsobem. Žalobce je tudíž zcela oprávněn po žalované požadovat zaplacení neuhrazené pohledávky včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení až do úplného zaplacení pohledávky. 8. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když účastníku, který měl ve věci plný úspěch, soud přizná právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl žalobce plně procesně úspěšný, a proto žalobci svědčí vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 6 775 Kč, odměnu advokáta ve výši 17 250 Kč dle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – příprava a převzetí zastoupení – 6 540 Kč, sepis žaloby – 6 540 Kč, předžalobní výzva - 3 270 Kč a paušální náhradu účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 300 Kč. V řízení nebylo osvědčeno, že by právní zástupce žalobce byl plátce DPH. Žalovaná je pak povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení celkovou částku 24 025 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce, lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Podmínka § 142a o. s. ř. pro přiznání náhrady nákladů řízení byla splněna.