15 C 1/2022-92 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se návrhem doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne 18. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 620,19 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 27. 3. 2015 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 68 000 Kč a žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem 49 242,89 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 postoupena na společnost [právnická osoba] a tato společnost následně pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 postoupila na žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. 3. Svým podáním ze dne 22. 2. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to co do částky 7 863,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 863,08 Kč za dobu od 27. 5. 2017 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 6 632,10 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč. Soud tak ve smyslu ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. v tomto rozsahu řízení zastavil, když žaloba byla částečně vzata zpět před zahájením prvního jednání ve věci a k úkonu žalobkyně tak nebyl nutný souhlas žalovaného (výrok I. tohoto rozsudku). <b>4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:</b> Dne 11. 11. 2016 byla mezi společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena rámcová smlouva s spotřebitelském úvěru a následně byla mezi těmito účastníky dne 2. 1. 2017 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě kterých se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč, byly sjednány podmínky splácení a úrok byl sjednán ve výši 8,5 % měsíčně. (zjištěno z rámcové smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze smlouvy o revolvingovém úvěru a z VOP). Žalovaný postupně vyčerpal úvěr ve výši 68 000 Kč a na úvěr postupně uhradil celkem 49 242,89 Kč (zjištěno z přehledu plateb a z výpisu z účtu). Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 postoupena na společnost [právnická osoba] a tato společnost následně pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2020 postoupila na žalobkyni. Tyto skutečnosti byly žalovanému oznámeny dopisem ze dne 6. 5. 2020, který byl žalovanému odeslán dne 15. 5. 2020 (zjištěno ze smluv o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek a z podacího lístku). Zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě žalované pohledávky předžalobní výzvou ze dne 6. 5. 2020, odeslanou dne 15. 5. 2020 (zjištěno z předžalobní výzvy a z podacího lístku). 5. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil zjištěné skutečnosti ve spojení s výše uvedenými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je po výše uvedeném částečném zpětvzetí žaloby důvodná. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, když na ni na základě výše uvedených smluv byla předmětná pohledávka za žalovaným platně převedena a toto bylo žalovanému řádně oznámeno. V řízení bylo dále zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které věřitel žalovanému poskytl úvěr v celkové výši 68 000 Kč. V řízení bylo dále zjištěno, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem 49 242,89 Kč. Žalobkyně tak po žalovaném oprávněně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 18 757,11 Kč a zaplacení zákonných úroků z prodlení z této částky, když jejich výše i počátek prodlení odpovídají skutkovým zjištěním soudu. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem tak soud podané žalobě po výše uvedeném zpětvzetí žaloby ve zbývající části vyhověl. Lhůtu k plnění určil soud jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 44 050,07 Kč a žalobě bylo vyhověno co do zaplacení částky 26 013,13 Kč. Co do celkové částky 18 036,94 Kč pak bylo řízení zastaveno z důvodu procesního zavinění žalobkyně, v tomto rozsahu je tak nutné žalobkyni považovat za neúspěšnou účastnici. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 18,10 % z předmětu řízení. Žalobkyni vznikly v řízení náklady v celkové výši 2 518 Kč, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 066 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně touž žalobkyní ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), a 21% DPH z odměny za zastoupení a režijního paušálu ve výši 252 Kč. Žalobkyni pak vzniklo právo na zaplacení části těchto nákladů řízení v poměru 18,10 %, tj. právo na zaplacení nákladů řízení ve výši 456 Kč O lhůtě plnění bylo opět rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).