15 C 25/2022-50 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 25. 1. 2022 domáhala vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně] je dědičkou po zůstaviteli [jméno] [příjmení] zemřelému dne [datum]. V rámci dědického řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jako jediný zákonný dědic přichází v úvahu žalobkyně oprávněná z třetí třídy dědiců jako osoba spolužijící. V rámci dědického řízení žalobkyně uvedla, že se zůstavitelem žila od roku 1999 nepřetržitě po dobu 20 let, kdy vedli společnou domácnost. Po celou dobu hradili náklady společného obydlí a zůstavitel byl převezen v roce 2019 do domova důchodců, a to z toho důvodu, že jeho zdravotní stav byl natolik vážný, že potřeboval zvláštní péčí. Od roku 2018 byl zůstavitel omezen ve svéprávnosti a jeho opatrovníkem byl ustanoven syn žalobkyně [jméno] [příjmení]. V době umístění do domova pro seniory žalobkyně zůstavitele navštěvovala, a pokud by to dovolil jeho zdravotní stav, vrátil by se zůstavitel k žalobkyni do domu na adrese [obec a číslo]. Nad rámec toho, co žalobkyně uvedla v dědickém řízení, tvrdila, že se v roce 1998 rozvedla se svým manželem [jméno] [příjmení]. Zůstavitel se rozvedl se svou manželkou v [země] v roce 1993, když do [země] emigroval již v roce 1968. Zůstavitel se vrátil natrvalo do České republiky v roce 2002, od té doby setrvával trvale v České republice. Od roku 1998 žil zůstavitel ve společné domácnosti s žalobkyní. Žalobkyně se zůstavitelem bydleli v prvopočátku svého vztahu v nájemních bytech v [obec], od roku 2002 trvale bydleli v rodinném domě na adrese [adresa žalobkyně]. V létě roku 2000 pobývala žalobkyně se zůstavitelem určitý čas v Kanadě na návštěvě, a to samé se opakovalo na podzim roku 2001. V průběhu vzájemného soužití zůstavitel nastavil trvalý příkaz ve prospěch účtu žalobkyně a každý měsíc z účtu zůstavitele byla ve prospěch účtu žalobkyně převedena částka 7 000 Kč Vedle této částky jí zůstavitel přispíval na hrazení společných nákladů, jak na bydlení, tak na ostatní věci položky v rámci partnerského soužití, a to buď tyto náklady hradil sám, nebo předával peníze žalobkyni. Zůstavitel s žalobkyní také často navštěvovali syny žalobkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Zůstavitel společně s žalobkyní měli blízký vztah i k synům [jméno] [příjmení], které buď společně, nebo sám zůstavitel hodně hlídal. Ke konci roku 2017 se bohužel u zůstavitele objevily závažné zdravotní problémy, pro které byl zůstavitel nakonec za asistence policie odvezen do Fakultní nemocnice [obec], následně převezen do léčebny v [obec], a poté do Psychiatrické léčebny [obec], ze které byl až do své smrti umístěn v domově důchodců v [obec], kde zemřel. Zdravotní problémy zůstavitele měli i negativní dopad na zdraví žalobkyně. Praktická lékařka zůstavitele byla na žádost žalobkyně opakovaně na návštěvě u nich doma, a to pro stavy zmatenosti pana [jméno] [příjmení], který nebral léky, pil alkohol, byl zmatený, doma přerovnával věci, měl poruchy paměti a nakonec i žalobkyni verbálně napadal a vyhrožoval sebevraždou. Tyto stresové situace vedly postupně ke zhoršování zdravotního stavu žalobkyně, zejména u ní došlo k vzestupu krevního tlaku, ke stavům výrazné úzkosti, bezradnosti a plačtivosti. Z toho důvodu byla i hospitalizována. Žalobkyně v rámci svých zdravotních možností a schopností zůstavitele navštěvovala a zabezpečovala potřeby pro zůstavitele. Je logické, že za stavu vyhlášení nouzového stavu v souvislosti s Covidem-19 byly návštěvy podstatným způsobem zpřísněny a v určitém okamžiku jí byly zamezeny návštěvy zařízení. Žalobkyně zůstavitele až do jeho smrti považovala za svého životního partnera, jejich vztah byl dlouhodobý, trvalý a vážný a v žádném případě nevykazoval žádné známky předstíraného chování, jednání a vztahu. Je nepochybné, že i přesto, že byl zůstavitel fyzicky na jiném místě, než žalobkyně, tato se podílela i nadále na jejich zažitém chodu společné domácnosti, a to tak, že mu například do zařízení nosila jídlo, balíčky apod. Z těchto tvrzených důvodů je žalobkyně přesvědčena, že je dědičkou po zůstaviteli ve smyslu ustanovení § 1637 občanského zákoníku. 2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nelze dovodit, že žalobkyni svědčí dědické právo a je na místě, aby žaloba byla zamítnuta. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně o zůstavitele cca 2 roky před jeho smrtí žádným způsobem nepečovala a nebylo prokázáno, že žalobkyně naplnila znaky tzv. spolužijící osoby ve společné domácnosti. [příjmení] mohla spolužijící osoba dědit, musí být splněna podmínka spolužití s osobou zůstavitele v délce trvání minimálně jednoho roku před jeho smrtí. Doba jednoho roku se počítá zpětně ode dne úmrtí zůstavitele a je nutno, aby v době úmrtí trvalo uvedené soužití. Pokud by dané soužití před úmrtím zůstavitele bylo již ukončeno, nebyla by daná podmínka splněna. Z provedeného dokazování je zřejmé, že nejpozději umístěním zůstavitele [jméno] [příjmení] do domova se zvláštním režimem v [obec] došlo k ukončení společné domácnosti žalobkyně a zůstavitele. Dané zařízení je zařízením s celoroční pobytovou službou, kde byl zůstavitel nejméně rok a půl před svou smrtí ubytován. Tím došlo ze strany tohoto zařízení k celkovému obstarání tam nově vzniklé domácnosti včetně obstarání úklidu, praní, žehlení, opravy prádla, pomoci při běžných úkonech atd. Pobyt v tomto domově je plně hrazenou službou za tam určených podmínek, tzn. že finanční prostředky zůstavitele nemohly žádným způsobem splynout v rámci společné domácnosti s finančními prostředky žalobkyně, tudíž každý hospodařil za této situace se svými financemi sám. Nemohlo tedy dojít k naplnění jednoho ze znaků společné domácnosti, že členové přispívají a obstarávají společné potřeby společně a bez rozlišení. <b>3. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:</b> - z dědického spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka], že pod touto spisovou značkou probíhá dědické řízení ohledně zůstavitele [jméno] [příjmení], zemřelého dne [datum]. K provedení úkonů v řízení o pozůstalosti vedené pod sp. zn. [spisová značka] byla pověřena soudní komisařka notářky Mgr. [jméno] [příjmení] (č. l. 6 dědického spisu). V rámci předběžného šetření provedeného s [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že zůstavitel byl rozvedený, děti neměl a osobou, se kterou žil zůstavitel nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti byla [celé jméno žalobkyně] (č. l. 21 dědického spisu). V dědickém řízení bylo dále zjištěno, že zůstavitel měl sestru [jméno] [příjmení], která zemřela dne 4. 12. 1965, přičemž jejím jediným dědicem byl její manžel (č. l. 52 a 58 dědického spisu). Dne 23. 11. 2021 vydala Mgr. [jméno] [příjmení] jako soudní komisařka usnesení č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci 9. 12. 2021, ve kterém soud žalobkyni uložil, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u Okresního soudu v Olomouci žalobu proti České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, na určení, že je dědicem po zůstaviteli [jméno] [příjmení]; - ze zprávy sociální pracovnice Mgr. [jméno] [příjmení] zařízení Sociální služby pro seniory [obec], p. o., ze dne 12. 5. 2020 (č. l. 81 dědického spisu) bylo zjištěno, že dle pečujícího personálu žalobkyně zůstavitele navštívila pouze jednou na vyzvání klíčové pracovnice, aby mu přinesla ošacení, což učinila. Na běžné návštěvy nechodila, nestarala se o jeho potřeby, nenosila mu do domova jídlo, o stav pana [příjmení] se nezajímala osobně ani telefonicky. Soud má za to, že tato zpráva byla následně dementována zprávou ředitele daného zařízení Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 14. 9. 2021, z které vyplynulo, že paní [příjmení] nebyla kompetentní, aby jednala jménem organizace a vydávala nějaké názory za oficiální. Nezakládá se na pravdě, že by se rodina pana [jméno] [příjmení] nezajímala o svého strýce. Syn paní [celé jméno žalobkyně] byl jako opatrovník v pravidelném kontaktu, zajímal se o zůstavitele a bez zaváhání řešil všechny jeho potřeby. Na návštěvy chodil pravidelně a minimálně v 50 % případů i se svojí matkou [celé jméno žalobkyně], kterou ale vzhledem k nákazové situaci a jejímu aktuálnímu zdravotnímu stavu nechával venku pod altánem a pana [příjmení] vyvezl ven za ní na invalidním křesle. Vždy pro něj měli balíček, popřípadě zákusek nebo jiné jídlo. Vzhledem k tomu, že tato zpráva byla zcela podpořena dalšími níže uvedenými provedenými důkazy, z nichž rovněž vyplynulo, že žalobkyně zůstavitele v zařízení několikrát navštívila, považoval již soud výslech ředitele zařízení za nadbytečný, a proto tento důkazní návrh zamítl; - ze zprávy Obecního úřadu Paseka ze dne 10. 3. 2021 (č. l. 70 dědického spisu) bylo zjištěno, že zůstavitel sdílel společnou domácnost s paní [celé jméno žalobkyně], a to na adrese [adresa žalobkyně]; - ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že na základě podnětu lékařky Psychiatrické léčebny [obec] bylo dne 23. 1