§ 706 občanský zákoník – Splátky vypořádání účastníka rodinného závodu
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 706 občanského zákoníku stanoví, že pokud zanikne účast člena rodiny na provozu rodinného závodu, může být platba tomuto členovi rozložena do splátek, jestliže se na tom strany dohodnou nebo to schválí soud. Pokud se člen rodiny, který se podílel na provozu rodinného závodu, rozhodne odejít nebo jeho účast zanikne z jiného důvodu, má nárok na platbu. (§ 706 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Týká se: soud
- Judikatura: na § 706 odkazuje 23 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
Zaniklo-li účastenství na provozu rodinného závodu, lze platbu členu rodiny na provozu závodu dosud zúčastněnému rozložit do splátek, pokud to bude ujednáno nebo pokud to schválí soud. Není-li pro rozložení platby do splátek rozumný důvod, soud placení ve splátkách neschválí, popřípadě rozhodne o neplatnosti ujednání o splátkách.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud se člen rodiny, který se podílel na provozu rodinného závodu, rozhodne odejít nebo jeho účast zanikne z jiného důvodu, má nárok na platbu.
- Tato platba nemusí být vyplacena najednou, ale může být rozložena do splátek, což může být výhodné pro rodinný závod, aby se předešlo jednorázovému velkému finančnímu zatížení.
- Rozložení platby do splátek je možné buď na základě dohody mezi členem rodiny a rodinným závodem, nebo na základě rozhodnutí soudu.
Na co si dát pozor
- Soud schválí rozložení platby do splátek pouze v případě, že pro to existuje rozumný důvod. Pokud takový důvod není, soud splátky neschválí nebo prohlásí ujednání o splátkách za neplatné.
- Důležité je, aby ujednání o splátkách bylo jasné a srozumitelné, aby se předešlo případným sporům.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 706
Jak soudy aplikují § 706
Konečně zpochybňuje dovolatel závěr odvolacího soudu, že primárním důvodem pro určení, že nájemní vztah mezi účastníky netrvá a neexistuje, byla skutečnost, že nedošlo k zákonnému přechodu nájemního práva ve smyslu § 706 odst. 1 ve spojení s § 708 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 10. 2011, neboť nebyla naplněna zákonná podmínka trvalého soužití rodičů žalobce s osobou původního nájemce (bratrem otce žalobce) pro absenci společného úmyslu vést se smluvním nájemcem trvalé, předem časově neomezené životní společenství.
I kdyby však nájem bytu v důsledku úmrtí matky přece jen přešel na dovolatele, skončil by – vzhledem k jeho věku v době přechodu nájmu (47 let) – uplynutím doby 2 let od okamžiku přechodu nájmu (viz § 706 odst. 2 obč. zák. ve znění od 1. listopadu 2011).
Současně shledal, že žalobkyně (a potažmo ani žalobce) nenabyla nájemní právo k bytu ani později odvozeně od své matky, neboť v den její smrti (19. listopadu 2007) nebyl naplněn ani jeden z předpokladů přechodu nájmu bytu normovaných v ustanovení § 706 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném od 1. července 2006 do 31. října 2011. V návaznosti na to konstatoval, že ke dni dání výpovědi, tj. k 21. prosinci 2012, nebyl žádný z žalobců nájemcem předmětného bytu, a dodal, že na tom nemůže nic změnit ani námitka, že byt po celou dobu – míněno i k 1. lednu 2014 – …