15 C 265/2021-44 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 16. 11. 2007 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč. Celkovou částku ve výši 33 920 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 53 týdenních splátkách po 640 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 11. 2008. Žalovaný na předmětnou půjčku do dnešního dne uhradila částku 12 920 Kč. Pohledávka za žalovaným byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. <b>3. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:</b> Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 16. 11. 2007 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit věřiteli souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč. Celkovou částku ve výši 33 920 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 53 týdenních splátkách po 640 Kč (smlouva o půjčce, smluvní podmínky). Pohledávka za žalovaným byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, který byl žalovanému odeslán dne 1. 2. 2021 (smlouva o postoupení pohledávek a její příloha, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Dne 30. 7. 2021 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 29. 7. 2021 (předžalobní výzva, podací lístek). 4. Dle ustanovení § 657 starého občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 5. Dle ust. § 39 neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 6. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka. Po provedeném dokazování má soud dále za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 a násl. Starého občanského zákoníku, na základě které věřitel žalovanému poskytl půjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč. Soud je toho právního názoru, že zmíněný souhrnný poplatek je ve skutečnosti smluvním úrokem, ať už jej původní věřitel na předtištěném formuláři smlouvy nazval jakkoliv. Účastníci si ve smlouvě kromě poskytnutí půjčky nesjednali žádná další plnění, za které by měl být hrazen poplatek. Oproti tomu nelze předpokládat, že by původní věřitel jako ekonomický subjekt předmětnou půjčku poskytl bez úplaty, přičemž úplata sjednaná za poskytnutí půjčky je v souladu se zákonem smluvním úrokem. Vzhledem k těmto skutečnostem tak soud má za to, že žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě úroků v celkové výši 13 920 Kč, které odpovídají úroku ve výši 68,29 % za 52 týdnů. Takto sjednaný úrok je podle názoru soudu nepřiměřeně vysoký, neboť je několikanásobně vyšší než obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytovaly banky v místě bydliště žalované v době uzavření smlouvy. Podle nahlédnutí do systému ARAD úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v listopadu roku 2007 činily maximálně 21,71 %, průměr se pohyboval kolem 5 %. Uvedené ujednání je nezbytné hodnotit jako nemravné a tudíž absolutně neplatné (viz závěry rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 7. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyni tak vznikl nárok pouze na uhrazení poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč. Žalovaná do dnešního dne na předmětnou pohledávku uhradila částku 12 920 Kč, která byla započtena na dlužnou jistinu. Soud tak žalobkyni přiznal právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 7 080 Kč. K zaplacení této částky byl žalovaný vyzván dopisem odeslaným dne 1. 2. 2021. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku má soud za to, že tato výzva byla žalovanému doručena dne 4. 2. 2021. Dne 5. 2. 2021 tak nastala splatnost dlužné jistiny a od následujícího dne 6. 2. 2021 věřiteli vzniklo právo na úhradu zákonných úroků z prodlení. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 7 080 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 2. 2021. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žaloba žalobkyně byla v celém rozsahu zamítnuta a žalovanému jako zcela procesně úspěšnému účastníkovi tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však byl v řízení procesně pasivní, žádné náklady řízení neuplatnil a zjevně mu žádné náklady řízení ani nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.