15 C 59/2022-65 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 5 217 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 7. 9. 2013 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 4 350 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 572 Kč s úrokovou sazbou 20,11 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 960 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 818 Kč. Celkovou částku ve výši 10 350 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 45 týdenních splátkách po 230 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 7. 2014. Žalovaný do dnešního dne na předmětnou pohledávku uhradil celkovou částku 6 350 Kč. Pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 na žalobkyni. Žalovaný dne 2. 5. 2014 svůj dluh z předmětné smlouvy o půjčce ve výši 9 000 Kč uznal. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. <b>4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:</b> Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 7. 9. 2013 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 4 350 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 572 Kč s úrokovou sazbou 20,11 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 960 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 818 Kč. Celkovou částku ve výši 10 350 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 45 týdenních splátkách po 230 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 7. 2014 (smlouva o půjčce, smluvní podmínky). Žalovaný svůj dluh vůči věřiteli vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] ve výši 9 000 Kč dne 2. 5. 2014 písemně uznal a zavázal se k úhradě navržených splátek (uznání dluhu). Pohledávka za žalovaným byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 5. 2017, který byl žalovanému odeslán dne 16. 6. 2017 (smlouva o postoupení pohledávek a její příloha, oznámení o postoupení pohledávky, dodejka). Dne 17. 12. 2020 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 16. 12. 2020 (předžalobní výzva, dodejka). 5. Dle ustanovení § 657 starého občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. <b>7. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru:</b> 8. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, když na ni na základě výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovaným. Soud dále dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce, neboť právní předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky v určité výši, což poté splnil, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit. Žalovaný svůj dluh vyplývající z předmětné smlouvy dne 2. 5. 2014 co do důvodu i výše písemně uznal, a to v celkové výši 9 000 Kč. V souladu s ust. § 2053 občanského zákoníku tak soud má za to, že dluh věřitele v rozsahu tohoto uznání k uvedenému dni trval. Bylo tak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyni na pohledávku z předmětné smlouvy, byť částečně, plnil, resp. že tento jeho závazek zanikl jinak. Žalovaný byl však v řízení zcela procesně pasivní a ve věci se žádným způsobem nevyjádřil. Z žalobního návrhu pak vyplynulo, že aktuální výše předmětného dluhu v současné době činí již jen celkem 5 217 Kč. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem tak soud žalobě žalobkyně v celém rozsahu vyhověl, když žalovaného zavázal k zaplacení částky 5 217 Kč, a to společně s příslušenstvím, které soud rovněž shledal v souladu s provedeným dokazováním i zákonnými předpisy. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla procesně plně úspěšným účastníkem a žalovaný tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po 200 Kč, paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 189 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal vůči žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně, a to v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.