16 C 287/2021-60 — Okresní soud v Olomouci

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 8 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 22. 10. 2020 smlouvou o úvěru, číslo smlouvy [číslo], poskytnuta částka 15 000 Kč, když šlo o opakované navýšení úvěru. Žalovaný nejdříve uzavřel smlouvu o úvěru ze dne 21. 10. 2020 na částku ve výši 7 000 Kč a následně dne 22. 10. 2020 navýšil tento úvěr na částku 15 000 Kč, to je o částku 8 000 Kč. Předmětné finanční prostředky žalobkyně nárokuje jako plnění bez právního důvodu, když byly poskytnuty nad rámec úvěru, když došlo k duplicitnímu vyplacení prostředků. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla částku 7 000 Kč. Dále uzavřela smlouvu o úvěru, kdy žalovanému poskytla 15 000 Kč, jako dodatečnou půjčku, která však nebyla ze strany žalovaného verifikována. Z výpisu z účtu pak bylo prokázáno, že dne 22. 10. 2020 byla žalovanému zaslána částka 8 000 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 17. 2. 2021 pak bylo prokázáno, že žalobkyně požadovala po žalovaném vrácení částky 8 000 Kč do patnácti dnů od doručení výzvy. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2, o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.