16 C 50/2022-52 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 6 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o poskytování služby televizního vysílání prostřednictvím internetu [číslo] ze dne 17. 9. 2020 zajišťovala žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu do dne 30. 4. 2021, kdy byla smlouva ukončena. V souladu s čl. 4 zvláštních podmínek žalobkyně měla žalovaná povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technická zařízení, a to Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a přístupová karta [číslo]. Toto technické zařízení, které žalovaná od žalobkyně převzala, což stvrdila svým podpisem na smlouvě, po ukončení smlouvy žalobkyni nevrátila, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 6 500 Kč. Žalovaná byla dne 27. 7. 2021 vyzvána právním zástupcem žalobkyně k vrácení technického zařízení a zaplacení smluvní pokuty, přesto žalobkyni ničeho neuhradila. Protože je žalovaná v prodlení s plněním svého dluhu, domáhá se žalobkyně rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 6 500 Kč, a to s ohledem na dodatečnou sedmidenní lhůtu ke splnění povinnosti poskytnutou právním zástupcem žalobkyně žalované ve výzvě ze dne 27. 7. 2021 za dobu od 11. 8. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nerozporovala. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli dne 17. 9. 2020 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací poskytnout žalované i doplňkovou službu v podobě pronájmu technického zařízení, a to Set-top boxu/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a přístupové karty [číslo]. Pro případ nevrácení Set-top boxu si strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč a pro případ nevrácení přístupové karty si strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Uvedené technické zařízení žalovaná převzala dne 17. 9. 2020, v souladu se všeobecnými podmínkami žalobkyně byla žalovaná povinna po ukončení smlouvy toto technické zařízení vrátit ve stavu odpovídajícímu běžnému opotřebení nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy, ke kterému došlo dne 30. 4. 2021. Žalovaná byla povinna uvedené technické zařízení žalobkyni vrátit nejpozději do 10. 5. 2021, což však neučinila. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne 27. 7. 2021 podanou na poštu ve stejný den k vrácení technického zařízení a k úhradě smluvní pokuty nejpozději do 7 dnů ode dne doručení předžalobní výzvy. 6. Podle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Soud dospěl k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je zcela důvodná, tudíž žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to s odkazem na shora uvedená zákonná ustanovení, neboť žalovaná byla povinna v souladu s uzavřenou smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací po ukončení závazku vrátit žalobkyni řádně pronajaté technické zařízení, nicméně tuto svoji povinnost ani po výzvě žalobkyně nesplnila. Strany platně sjednaly pro případ porušení uvedené povinnosti žalovanou smluvní pokutu, tudíž je žalobkyně zcela oprávněna tuto po žalované požadovat, a to včetně zákonného příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné částky až do jejího úplného zaplacení v rozsahu uplatněném žalobou, kterým je soud zcela vázán, když žalovaná se ocitla v prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku již dnem 11. 5. 2021 Lhůta k plnění byla stanovena jakožto obecná třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Použití ustanovení § 14b a. t. je dle názoru soudu důvodné, když jde o žalobu podanou na ustáleném vzoru a jde o nárok uplatňovaný opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech.