17 C 263/2022-90 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 29. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 889,30 Kč s odůvodněním, že její právní předchůdce, [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ve které se zavázal žalovanému poskytnout úvěr až do limitu 20 000 Kč Součástí smlouvy byly VOP a Ceník. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet a hradit úrok 16,9 % ročně z vyčerpané a nesplacené jistiny. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a právní předchůdce žalobkyně jej vyzval k úhradě splátek po splatnosti nejpozději do 20. 11. 2021, jinak bude úvěr zesplatněn. Žalovaný ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2022, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny ve výši 19 999,19 Kč, poplatků ve výši 2 890,11 Kč, kapitalizovaných úroků a zákonných úroků z prodlení a dále úrok 16,9 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 2. 2. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) z podkladů pro soudní jednání bylo zjištěno čerpání úvěru žalovaným, splácení úvěru, účtování poplatků a přičítání úroků k jistině úvěru; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2022, včetně příloh a seznamu postoupených pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni; -) z výzvy ze dne 21. 7. 2022, včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě částky 27 760,87 Kč nejpozději do 5. 8. 2022; -) ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 20. 3. 2019 mezi [právnická osoba] jako úvěrující bankou a žalovaným jako úvěrovaným klientem, a že v ní byla sjednána možnost žalovaného čerpat úvěr do limitu 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Úroková sazba byla stanovena ve výši 16,9 % ročně. Součástí smlouvy bylo i sjednání Pojištění vyčerpané částky; -) z výzvy ze dne 19. 10. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu na úvěrovém účtu; -) z dopisu ze dne 20. 11. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o zesplatnění úvěru ke dni 20. 11. 2021; -) z Ceníku právního předchůdce žalobkyně byla mj. zjištěna výše pojistného; -) z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 2. 2022, včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni; -) z výpisu z OR bylo zjištěno, že žalobkyně je společností s ručením omezeným s datem vzniku a zápisu dne 29. 4. 2010; -) z ceníku pro soukromou klientelu bylo zjištěno, že podle náklady spojené s prodlení činily 300 Kč za 10 dní prodlení; -) ze záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací bylo zjištěno, že žalovanému byly před uzavřením smlouvy tyto informace poskytnuty, což žalovaný stvrdil svým podpisem; -) ze zprávy o úvěruschopnosti klienta a výpisů z účtu žalovaného u právního předchůdce žalobkyně za období od 1. 10. 2018 do 31. 3. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně ověřoval bonitu žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy; -) z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že žalovaný dne 20. 3. 2019 zažádal u právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí produktu„ Peníze na klik“, s výší úvěrového limitu 20 000 Kč a výší měsíční splátky 1 000 Kč. 4. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli k žádosti žalovaného dne 20. 3. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky až do výše limitu 20 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek. Úroková sazba byla stanovena ve výši 16,9 % ročně. Součástí smlouvy o úvěru bylo i sjednání pojištění za pojistné stanovené podle Ceníku. V ceníku pro soukromou klientelu bylo dále stanoveno, že náklady spojené s prodlení činily 300 Kč za 10 dní prodlení. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně ověřoval bonitu žalovaného. Ke dni 20. 11. 2021 byl úvěr z důvodu neplacení splátek žalovaným zesplatněn. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 2. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 7. Podle § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalovaného, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 11. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba z převážné části důvodná. 12. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 2. 2022. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluhy řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 6. 2010, č. j. 75 Co 75/2010-83, a dále komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 569). Žalobkyně svou povinnost v řízení splnila, neboť tvrdila a prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém a že žalovanému poskytla finanční prostředky (žalovaný úvěr čerpal). V řízení bylo dále na žalovaném, aby soudu tvrdil a prokázal, že žalobkyni na dluh uhradil více, než tvrdila žalobkyně, případně že dluh vůči žalobkyni zanikl jinak než splněním, nebo že dluh žalované nevznikl vůbec. Žalovaný však tuto svou povinnost v řízení nesplnil, neboť byl po celou dobu řízení zcela pasivní. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 22 889,30 Kč představující dlužnou jistinu úvěru a dlužné poplatky, spolu s příslušenstvím, které zahrnuje kapitalizovaný smluvní úrok, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a dále smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 2. 2. 2022 do zaplacení. U smluvního úroku soud stanovil jeho výši i s ohledem na § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní. 13. Žaloba poté byla zamítnuta v části smluvního úroku, který žalobkyně požadovala v rozporu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalov