17 C 299/2022-53 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 28. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 407,61 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou dne 6. 7. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalované na základě informací požadovaných a získaných od žalované, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 45 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit s kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 028 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 15 017 Kč a poplatkem za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 9 914 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas. Dne 26. 9. 2019 žalovaná písemně uznala svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce, přičemž uznaná dlužná částka činila 70 589,82 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalovaná od uzavření smlouvy o zápůjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila celkem částku 23 950 Kč, po postoupení pohledávky uhradila ještě 1 000 Kč. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny ve výši 34 407,61 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 11 205,36 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 973,51 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 30. 1. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 30. 1. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) z výpisu z obchodního rejstříku, bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 16. 5. 2005; -) ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 6. 7. 2018, bylo zjištěno, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 45 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 35 959 Kč v 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč, a že výše úrokové sazby byla sjednána 29 %; -) ze zákaznické karty ze dne 6. 7. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná v kartě uvedla číslo svého občanského průkazu, adresu trvalého pobytu, že žila na ubytovně, měla středoškolské vzdělání, byla svobodný a měla jednu vyživovací povinnost. Dále uvedla údaje o svém zaměstnavateli, výši čistého měsíčního příjmu, ostatní příjmy a další příjmy domácnosti a nakonec odhadované měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč. Údaje v zákaznické kartě měly být ověřeny pracovní smlouvou žalované a dvěma výplatními páskami; -) z tabulky umoření byl zjištěn průběh splácení zápůjčky; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni; -) z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021, včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávek dopisem zaslaným dne 25. 1. 2021, v němž byla současně vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu; -) z předžalobní upomínky ze dne 13. 1. 2022 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalované byla před podáním žaloby zaslána upomínka k úhradě dlužné částky nejpozději do 28. 1. 2022; -) z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. [číslo jednací], soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění; -) z listiny nazvané Uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaná dne 26. 9. 2019 písemně uznala svůj dluh vůči [právnická osoba] ve výši 70 589,82 Kč a zažádala o možnost splátkového kalendáře. 4. Z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně, [anonymizována dvě slova], uzavřel se žalovanou dne 6. 7. 2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy o zápůjčce částku 45 000 Kč. Žalovaná se v uvedené smlouvě zavázala zápůjčku splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným poplatkem. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 29 % ročně. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalovaná vyplnila tzv. zákaznickou kartu, kde uvedla své osobní údaje, adresu trvalého pobytu, že žila na ubytovně, měla středoškolské vzdělání, byla svobodný a měla jednu vyživovací povinnost. Dále uvedla údaje o svém zaměstnavateli, výši čistého měsíčního příjmu, ostatní příjmy a další příjmy domácnosti a nakonec odhadované měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč. Údaje v zákaznické kartě měly být ověřeny pracovní smlouvou žalované a dvěma výplatními páskami. Dne 26. 9. 2019 žalovaná písemně uznala svůj dluh vůči [právnická osoba] ve výši 70 589,82 Kč a zažádala o možnost splátkového kalendáře. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným dne 25. 1. 2021, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu. Zástupce žalobkyně zaslal žalované před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. 10. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované poskytl částku 45 000 Kč v hotovosti. Žalovaná dne 26. 9. 2019 písemně uznala svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobkyně co do důvodu a výše. Žalobkyně tak nadále v řízení nemusela prokazovat vznik pohledávky, neboť v souladu s § 2053 občanského zákoníku se má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. V řízení tak bylo dále na žalované, aby soudu tvrdila a prokázala, že žalobkyni na dluh uhradila více, než tvrdila žalobkyně, případně že dluh vůči žalobkyni zanikl jinak než splněním, nebo že dluh žalované nevznikl vůbec. Žalovaná však tuto svou povinnost v řízení nesplnila, neboť byl po celou dobu řízení zcela pasivní. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 34 407,61 Kč představující dlužnou jistinu zápůjčky spolu s příslušenstvím, které zahrnuje kapitalizovaný smluvní úrok, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a dále smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 30. 1. 2021 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3 555 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 377 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem v celkové výši 1 500 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) po 500 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), režijní paušál ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 a. t., a nakonec 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 378 Kč [obec] plnění pak bylo stanoveno k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůta k plnění byla stanovena podle §