19 C 88/2023-46 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u soudu dne 9. 3. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 20 572,55 Kč s příslušenstvím za žalovaným odebraný [anonymizováno] vyúčtovaný fakturou [číslo] za měsíc listopad 2020 vystavené na částku 12 414,44 Kč a vyúčtovaný fakturou [číslo] za měsíc prosinec 2020 vystavené na částku 8 158,11 Kč. Žalovaný čerpal stlačený zemní plyn na stanicích žalobkyně na základě smlouvy ze dne 28. 8. 2020. Žalovaný předmětné faktury neuhradil, a to ani poté, co mu byla zaslána předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně ani žalovaný se k jednání soudu dne 21. 6. 2023 nedostavili, soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: 5. Z listiny označené jako Smlouva o prodeji a koupi stlačeného zemního plynu a používání nepřenosné zákaznické karty [číslo] [rok] ze dne 28. 8. 2020 s přílohami bylo zjištěno, že mezi žalobkyní jako prodávající a žalovaným jako kupujícím bylo dohodnuto, že žalobkyně umožní odebírat žalovanému [příjmení] v síti svých čerpacích stanic a žalovaný se zavázal za odebrané [anonymizováno] platit ujednanou cenu. Dle čl. IV. bod 1 smlouvy měl být každý měsíc žalovanému vystaven daňový doklady (faktura), kterým mu měl být vyúčtován měsíční odběr a tato faktura měla být odeslána na adresu kupujícího uvedené ve smlouvě ([obec], [část obce a číslo]). Dle čl. IV. bod 2 smlouvy se kupující zavazuje vystavenou fakturu uhradit ve lhůtě v ní uvedené. Pro případ prodlení s úhradou faktury byl ujednán úrok z prodlení ve výši 0,3 % z dlužné částky za každý den prodlení (čl. IV bod 4). 6. Z faktury [číslo] ze dne 7. 12. 2020 se splatností dne 26. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému byla za měsíc listopad 2020 vyúčtována částka 12 414,44 Kč. 7. Z faktury [číslo] ze dne 7. 1. 2021 se splatností dne 26. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalovanému byla za měsíc prosinec 2020 vyúčtována částka 8 158,11 Kč. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 10. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila předžalobní upomínku žalovanému, kterou ho vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 20 728,65 Kč do 24. 2. 2021. 9. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 10. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 28. 8. 2020 uzavřena smlouva na základě které žalovaný odebíral [anonymizováno] na čerpacích stanicích žalobkyně a ta mu tyto odběry měla každý měsíc vyúčtovat s tím, že žalovaný se zavázal za odebraný [anonymizováno] vyúčtovanou částku zaplatit. V případě prodlení s úhradou vyúčtované částky byl ujednán úrok ve výši 0,3 % z dlužné částky denně. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala odebraný [anonymizováno] fakturou [číslo] ze dne 7. 12. 2020 se splatností dne 26. 12. 2020 na částku 12 414,14 Kč a fakturou [číslo] ze dne 7. 1. 2021 se splatností dne 26. 1. 2021 na částku 8 158,11 Kč. Žalobkyně a žalovaný se dohodli, že faktury budou odesílány na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě a že žalovaný uhradí fakturu ve lhůtě v ní uvedené. Dne 10. 2. 2021 vyhotovila žalobkyně předžalobní upomínku žalovanému. Žalobkyně v žalobě ani netvrdila odeslání uvedených vyúčtování a předžalobní upomínky žalovanému. Žaloba byla žalovanému doručena dne 18. 5. 2023. 11. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 2079 odst. 1, odst. 2 o. z. kupní smlouvu se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. 13. S ohledem na výše citované právní normy a na zjištěný skutkový stav soud, v rámci právního hodnocení, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Žalobkyně umožnila žalovanému odebírat na svých čerpacích stanicích [anonymizováno] oproti závazku žalovaného za odebraný [anonymizováno] hradit ujednanou cenu. Smluvně bylo ujednáno, že žalovaný bude hradit faktury za měsíční odběr a že tyto faktury budou odesílány na adresu žalovaného uvedenou v záhlaví smlouvy. Žalobkyně vyúčtování za dodaný [anonymizováno] za měsíce listopad a prosinec 2020 sice vyhotovila, nicméně netvrdila ani odeslání, tím spíše pak doručení faktur žalovanému. Pokud jde o předžalobní upomínku, u ní tvrdila pouze její vyhotovení. Řádně předvolaná žalobkyně se z jednání soudu dne 21. 6. 2023 omluvila a sama se tak zbavila možnosti být vyzvána poučením dle § 118a odst. 1., odst. 3 o. s. ř. k doplnění svých skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání ve vztahu k doručení faktur žalovanému. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané, že by žalovanému byly odeslány faktury za odběr v měsících listopad a prosinec 2020, tedy že by s nimi byl žalovaný seznámen nebo se mohl seznámit a mohla tak nastat jejich splatnost. Stejně tak nemá soud za prokázáno, že by byla odeslána předžalobní upomínka žalovanému. S ohledem na uvedené má soud v tomto řízení za prokázané, že žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužných částek až doručením žaloby dne 18. 5. 2023. Ode dne následujícího se tak žalovaný dostal do prodlení. Soud tedy rozhodl tak, že výrokem I. uložil žalovanému uhradit žalobkyni požadovanou jistinu s příslušenstvím plynoucím od dne následujícím po dni doručení žaloby žalovanému. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní. 14. Výrokem II. žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,3 % denně z částky 12 414,44 Kč od 27. 12. 2020 do 18. 5. 2023 a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,3 % denně z částky 8 158,11 Kč od 27. 1. 2021 do 18. 5. 2023, tedy do dne doručení žaloby žalovanému jako nedůvodnou zamítl, když žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovanému doručila vyzvu k úhradě dlužných částek dříve. 15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to za situace, kdy žalovaný byl sice procesně úspěšnější stranou, když byl úspěšný co do 70,12 % předmětu sporu včetně příslušenství (viz např. nález Ústavního soud sp. zn. I. ÚS 2717/08) kapitalizovaného v částce 53 059,09 Kč, žalobkyně co do 29,88 % předmětu sporu včetně příslušenství kapitalizovaného v částce 2 036,68 Kč a žalobkyně tak má povinnost nahradit mu účelně vynaložené náklady řízení. Zcela pasivnímu žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly. Soud tak výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.