20 C 20/2022-23 — Okresní soud v Olomouci

Manželka se podaným návrhem domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství je trvale a hluboce rozvráceno. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil. Jelikož proti rozsudku není odvolání přípustné, soud při odůvodnění rozsudku postupoval v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. Předmětem řízení je rozvod manželství účastníků. <b>Na základě provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:</b> Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 21. 4. 2011 před Obecním úřadem v Horce nad Moravou. Za trvání manželství se narodilo jedno doposud nezl. dítě, a to [jméno] [celé jméno manželky], [datum narození]. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2022, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 9. 2. 2022, byla schválena dohoda rodičů, na základě které byla nezl. [jméno] svěřena pro dobu po rozvodu manželství do péče matky a otec se zavázal přispívat na výživu nezl. [jméno] částkou 1 500 Kč měsíčně. Manželé ukončili manželské soužití v roce 2019, obnovení manželského soužití nelze očekávat. Příčinou rozvratu manželství účastníků je velký věkový rozdíl a sociálně kulturní rozdíly. Jelikož se v řízení vyskytl cizí prvek v podobě státního občanství manželů, kteří jsou státními příslušníky Vietnamu, zabýval se soud svou mezinárodní pravomocí a příslušností, a také otázkou použitelného hmotného práva. Vietnam není členským státem Evropské unie. Dle čl. 20 odst. 2 smlouvy mezi ČSSR a VSR o právní pomoci ve věcech občanských a trestních ze dne 12. 10. 1982; [číslo] Sb., jestliže jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, justiční orgán, u něhož probíhá rozvodové řízení, rozhoduje podle právního řádu svého státu. Dle čl. 20 odst. 4 smlouvy mezi ČSSR a VSR o právní pomoci ve věcech občanských a trestních ze dne 12. 10. 1982; [číslo] Sb., v případě uvedeném v odstavci 2 tohoto článku je příslušný justiční orgán smluvní strany, na jejímž území mají nebo měli oba manželé poslední společné bydliště. Jestliže jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, jsou příslušné justiční orgány obou smluvních stran. Okresní soud v Olomouci jako soud místa bydliště obou účastníků je tedy soudem věcně i místně příslušným věc projednat s tím, že ve věci má být aplikováno české hmotné právo. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „občanský zákoník“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 3 občanského zákoníku, mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Podle § 756 občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Podle § 758 občanského zákoníku spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného ustanovení § 755 a § 756 občanského zákoníku, když manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Ohledně nezletilého dítěte účastníků soud již pravomocně rozhodl o úpravě poměrů pro dobu po rozvodu. Z nesporných tvrzení účastníků soud z úřední povinnosti zjistil i příčiny rozvratu manželství spočívající ve velkém věkovém rozdílu mezi manželi a v sociálně kulturních rozdílech. Rozvrat manželství je podtržen skutečností, že oba účastníci manželství považují toliko za vztah formální, když spolu již nežijí a současně vylučují možnost obnovení manželského soužití. Podle názoru soudu rozvod nebude mít ani závažné následky pro nezletilé dítě, když účastníci spolu již od roku 2019 nežijí a jedná se tak o pokračování faktického stavu. Opačná skutečnost ostatně v průběhu řízení nebyla účastníky ani tvrzena. Účastníci dle výsledků opatrovnického řízení jsou schopni se na výchově a výživě nezletilého dítěte dohodnout. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl (výrok I. rozsudku). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též„ z. ř. s.), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků, ostatně účastníci se práva na náhradu nákladů řízení vzdali. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.