20 C 274/2021-27 — Okresní soud v Olomouci

Manželka se podaným návrhem domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství je trvale a hluboce rozvrácené. Manžel se k návrhu na rozvod připojil s tím, že s rozvodem manželství souhlasí. Jelikož proti rozsudku není odvolání přípustné, soud při odůvodnění rozsudku postupoval v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. <b>Na základě provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:</b> Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 21. 9. 2013 před Magistrátem města Prostějova. Za trvání manželství se narodily dvě doposud nezl. děti, a to [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [celé jméno manžela], [datum narození]. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 2. 2022, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 11. 3. 2022, byly nezl. děti svěřeny pro dobu po rozvodu do péče matky a otci bylo uloženo přispívat na výživu nezl. [jméno] částkou 5 000 Kč měsíčně a na výživu nezl. [jméno] částkou 4 300 Kč měsíčně. Účastníci ukončili manželské soužití v červenci 2021. Příčinou rozvratu manželství je nesoulad ohledně rozhodování v běžných záležitostech, ohledně vedení domácnosti, výchovy dětí a rovněž i porušení manželské věrnosti manželem. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „občanský zákoník“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 3 občanského zákoníku, mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Podle § 756 občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Podle § 758 občanského zákoníku spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného ustanovení § 755 a § 756 občanského zákoníku, když manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Ohledně nezletilých dětí účastníků soud již pravomocně rozhodl o úpravě poměrů pro dobu po rozvodu. Z nesporných tvrzení účastníků soud z úřední povinnosti zjistil i příčiny rozvratu manželství spočívající v nesouladu ohledně rozhodování v běžných záležitostech, ohledně vedení domácnosti, výchovy dětí a rovněž i porušení manželské věrnosti manželem. Rozvrat manželství je podtržen skutečností, že oba účastníci manželství považují toliko za vztah formální, když spolu již nežijí a současně vylučují možnost obnovení manželského soužití. Podle názoru soudu rozvod nebude mít ani závažné následky pro nezletilé děti, když účastníci spolu již rok nevedou společnou domácnost a jedná se tak o pokračování faktického stavu. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl (výrok I. rozsudku). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též„ z. ř. s.), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků, ostatně účastníci se práva na náhradu nákladů řízení vzdali. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.