29 C 120/2022-56 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu dne 11. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 7 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o náhradu za plnění poskytnuté žalobkyní z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání podle vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, když žalobkyně nahradila za zaměstnavatele poškozeného [jméno] [příjmení] napadeného fyzicky žalovaným dne 30. 3. 2019 v prodejně [označení] na ul. [ulice a číslo], dne 28. 7. 2021 částku ve výši 7 500 Kč za bolestné poškozeného pana [příjmení]. Za toto fyzické napadení byl žalovaný pravomocně odsouzen. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. (dále jen „o. s. ř.”). 4. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne 30. 3. 2019 kolem 19:30 hod. v prodejně [označení] v [obec] na ul. [ulice a číslo] fyzicky napadl pracovníka ostrahy prodejny pana [jméno] [příjmení], kterého čtyřikrát udeřil pěstí do obličeje, do oblasti levé a pravé tváře a na levou část úst, přičemž mu vyrazil třetí zub vlevo nahoře a způsobil mu lehký otřes mozku, což si vyžádalo lékařské ošetření a omezení v běžném způsobu života po dobu dvou týdnů. Za výše uvedené jednání byl žalovaný trestním příkazem, jenž vydal dne 10. 6. 2019 Okresní soud v Olomouc, č. j. [číslo jednací] uznán vinným z přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a z přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání podle vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, nahradila žalobkyně za zaměstnavatele poškozeného dne 28. 7. 2021 částku ve výši 7 500 Kč za bolestné poškozeného pana [příjmení]. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky dne 11. 8. 2021 a dne 4. 10. 2021, avšak žalovaný přes tuto výzvu neuhradil ničeho. Žalobkyni vznikl nárok na vyplacení toho, co za žalovaného plnil, tedy na náhradu vyplaceného pojistného plnění ve výši 7 500 Kč. K úhradě této částky ve lhůtě sedmi dnů byl žalovaný písemně vyzván dvěma předžalobními výzvami dne 8. 11. 2021, zaslanými na dvě žalobci známé adresy žalovaného. Žalovaný se mohl s těmito výzvami seznámit nejpozději dne 9. 11. 2021. Žalovaný dosud ani přes tyto výzvy ničeho neuhradil. 5. Podle ust. § 11 odst. 1 vyhl. MF ČR č. 125/1993 Sb., o zákonném pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, pokud pojišťovna nahradila za zaměstnavatele škodu, přechází na ni právo zaměstnavatele na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá. 6. Podle ust. § 1970 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle ust. § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil všechny provedené důkazy ve spojení se shora uvedenými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se dopustil protiprávního jednání vůči poškozenému [jméno] [příjmení], za které byl žalovaný trestním příkazem, jenž vydal dne 10. 6. 2019 Okresní soud v Olomouc, č. j. [číslo jednací] uznán vinným z přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a z přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. V řízení bylo dále prokázáno, že na základě zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání podle vyhlášky č. 125/1993 Sb., zaplatila žalobkyně za zaměstnavatele poškozeného dne 28. 7. 2021 částku ve výši 7 500 Kč jako náhradu za bolestné poškozeného pana [příjmení]. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky dne 11. 8. 2021 a dne 4. 10. 2021, avšak žalovaný přes tuto výzvu neuhradil ničeho. Žalobkyni vznikl nárok na vyplacení toho, co za žalovaného plnil, tedy na náhradu vyplaceného pojistného plnění ve výši 7 500 Kč. K úhradě této částky ve lhůtě sedmi dnů byl žalovaný písemně vyzván dvěma předžalobními výzvami dne 8. 11. 2021, zaslanými na dvě žalobci známé adresy žalovaného. Žalovaný se mohl s těmito výzvami seznámit nejpozději dne 9. 11. 2021. Žalovaný dosud ani přes tyto výzvy ničeho neuhradil a dostal se tak do prodlení s plněním svého závazku od 17. 11. 2021, proto žalobkyni vzniklo rovněž právo na úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, jehož výši i počátek splatnosti soud shledává důvodným a souladným se zákonem. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 tak, že žalobkyni jako procesně úspěšnému účastníku soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny advokáta ve výši 4 500 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 1 500 Kč a z paušální náhrady účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění). Všechny shora uvedené částky, s výjimkou SOP, pak byly zvýšeny o 21% DPH. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 6 934 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. 10. Lhůtu k plnění uložil soud i ve výroku I i II. jako třídenní, počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.