26 C 52/2023-16 — Okresní soud v Olomouci

1. Manželka se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po manželovi rozvodu manželství, uzavřeného dne [datum] před Magistrátem města Olomouce. Z manželství se narodil dne [datum] již zletilý syn [jméno] [celé jméno manžela] dne [datum] doposud nezletilá dcera [jméno] [celé jméno manželky]. Manželství bylo zpočátku spokojené, postupem času, asi od roku [rok], začalo docházet k hádkám stran finančního hospodaření a trávení volného času. Konflikty narůstaly a přerostly v citové ochlazení a vzájemnému odcizení účastníků, což vyvrcholilo v ukončení vedení společné domácnosti i intimního soužití v průběhu roku 2019. Manželé nemají zájem obnovit manželské soužití. 2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil, s tvrzeními manželky souhlasil. 3. Při jednání dne [datum] pak manželé učinili nesporným, že k ukončení rodinné domácnosti došlo v roce 2019 a za příčiny rozvratu manželství považují rozdílné názory na finanční hospodaření a trávení volného času. 4. Jelikož se účastníci po vyhlášení rozsudku výslovně vzdali práva odvolání do tohoto rozsudku, soud při odůvodnění rozsudku postupoval v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Předmětem řízení je rozvod manželství účastníků. <b>6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:</b> Účastníci uzavřeli dne [anonymizována dvě slova] [rok] před Magistrátem města Olomouce manželství, jež doposud trvá. Účastníkům se v průběhu manželství narodil dne [datum] již zletilý syn [jméno] [celé jméno manžela] dne [datum] doposud nezletilá dcera [jméno] [celé jméno manželky]. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], byla schválena dohoda rodičů, na základě které byla nezletilá [jméno] svěřena pro dobu před i po rozvodu do péče matky a otec se zavázal přispívat na výživu nezletilé s účinností od [datum] částkou [částka] měsíčně. Manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, přičemž nelze očekávat obnovení manželského soužití. Manželé spolu nevedou rodinnou domácnost nejpozději od roku 2019. Příčinou rozvratu manželství účastníků byly neshody v oblasti finančního hospodaření a trávení volného času. Manželství účastníků je dle jejich vyjádření toliko formálním vztahem, když vylučují možnost obnovení manželského soužití. 7. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „občanský zákoník“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 8. Podle § 755 odst. 3 občanského zákoníku, mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 9. Podle § 756 občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 10. Podle § 758 občanského zákoníku spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 11. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného ustanovení § 755 odst. 1, 3 občanského zákoníku, když manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Z výpovědí účastníků a z jejich nesporných tvrzení soud z úřední povinnosti zjistil i příčiny rozvratu manželství, jak je shora uvedeno. Z manželství účastníků se narodila doposud nezletilá [jméno], soud pravomocně schválil dohodu o úpravě jejích poměrů pro dobu po rozvodu manželství rodičů. Rozvrat manželství je podtržen skutečností, že oba účastníci manželství považují toliko za vztah formální, když současně vylučují možnost obnovení manželského soužití. 12. S ohledem na shora uvedené soud návrhu manžela vyhověl a manželství účastníků rozvedl (výrok I. rozsudku). 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též „z. ř. s.), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků Za této situace, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.