10 C 17/2024-41 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou dne , datum, u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne , datum, uzavřela s žalobkyní, jako se zapůjčitelem ústní smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem byla zápůjčka ve výši 25 000 Kč. Téhož dne bylo sepsáno také písemné uznání dluhu, dle jehož textu je předmětem uznání dluh z poskytnuté půjčky ze dne , datum, . Žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit zápůjčku ve výši 25 000 Kč nejpozději do dne , datum, . Žalovaná žalobkyni vlastnoručně podepsala uznání dluhu ze dne , datum, , kde svůj dluh uznala co do důvodu i výše. Žalovaná do dnešního dne žalobkyni ničeho neuhradila. Žalovaná je tedy od data , datum, se zaplacením dlužné částky 25 000 Kč v prodlení. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána předžalobní upomínkou k úhradě dluhu, avšak svůj dluh neuhradila.2. Dne , datum, vydal Okresní soud v Olomouci na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalované do vlastních rukou. Z tohoto důvodu byl usnesením ze dne , datum, zrušen.3. Žalovaná se k výzvě soudu k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala.4. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda žalobkyně a žalovaná souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se se žádná ze stran nevyjádřila, přičemž byly rovněž poučeny o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí.5. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o.s.ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu: Z uznání dluhu ze dne , datum, , soud zjistil, že žalovaná uznala svůj dluh, vyplývající z poskytnuté zápůjčky vůči žalobkyni, co do důvodu i co do výše 25 000 Kč s tím, že dlužnou částku uhradí nejpozději do , datum, , což stvrdila svým podpisem. Z předžalobní výzvy žalobkyně ze dne , datum, včetně podací stvrzenky ze dne , datum, , soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení dluhu v celkové výši 25 000 Kč do , datum, .6. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval.7. Dle § 2 390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Soud s ohledem na zjištěný skutkový stav za užití výše citovaných právních norem po právní stránce dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.10. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním žalované došlo k uznání dluhu dle ust. § 2053 občanského zákoníku. Uznání dluhu je jednostranným právním úkonem dlužníka adresovaným věřiteli, který lze učinit poté, co dluh vznikl. K jeho platnosti je kromě obecných náležitostí právního úkonu třeba písemná forma. Uznáním dluhu nezaniká původní závazek a nevzniká nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Uznání dluhu není novým právním důvodem závazku, ale pouze usnadňuje věřiteli procesní situaci v případě sporu, neboť věřitel nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání.11. Bylo pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo že jinak zanikl. To však žalovaná neučinila a zůstala v řízení zcela pasivní. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení za dobu prodlení až do zaplacení.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 850 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 250 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva před podáním žaloby, žaloba) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.