18 C 183/2024-14 — Okresní soud v Olomouci

Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne , datum, domáhal zrušení vyživovací povinnost žalobce k žalované, stanovené rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne , právnická osoba, . 2021 č.j. , spisová značka, v částce , částka, měsíčně, a to účinností od , datum, s odůvodněním, že u žalované došlo k podstatné změně poměrů, je již plnoletá a ukončila studium.Žalovaná se vyjádřila tak, že souhlasí se zrušením vyživovací povinnosti vůči své osobě.Podle ust. § 153a odst. 1 věta prvá o.s.ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.Podle ust. § 153a odst. 2 o.s.ř., rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).Žalovaná žalobou vznesený nárok zcela uznala, soud proto rozhodl v souladu s výše uvedeným ustanovením z úřední povinnosti ve věci rozsudkem pro uznání dle ust. § 153a o.s.ř., jelikož žalovaná žalobou uplatněný nárok uznala a jde o věc, ve které by bylo možno mezi účastníky uzavřít smír.Výrok ohledně náhrady nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve sporu plně úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se však svého práva na náhradu nákladů řízení vzdal (tyto v žalobě nepožadoval), dle obsahu spisu mi ani žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.