26 C 245/2024-18 — Okresní soud v Olomouci

1. Manželka se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne , datum, domáhala rozvodu manželství s manželem, uzavřeného dne , datum, před , právnická osoba, v , Anonymizováno, . Z manželství se narodily již zletilé děti, a to dne , datum, , jméno FO, a dne , datum, , jméno FO, . Manželství bylo spokojené přibližně do roku 2020, poté došlo k odloučení manželů, kteří si přestali rozumět prakticky ve všech oblastech manželského života a manželé se zcela odcizili. Mají oddělené pokoje, komunikace mezi nimi vázne. Manželka považuje manželství za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, nelze očekávat obnovení manželského soužití.2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil, skutková tvrzení učiněná manželkou v návrhu učinil nespornými a dále uvedl, že za příčiny rozvratu manželství považuje rozdílné názory na trávení volného času, společné hospodaření a vedení společné domácnosti, ztrátu důvěry, citové odcizení. Manželka učinila příčiny rozvratu manželství nespornými.3. Jelikož se účastníci po vyhlášení rozsudku výslovně vzdali práva odvolání do tohoto rozsudku, soud při odůvodnění rozsudku postupoval v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.4. Předmětem řízení je rozvod manželství účastníků.5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Účastníci uzavřeli dne , datum, před , právnická osoba, v , Anonymizováno, manželství, jež doposud trvá. Účastníkům se v průběhu manželství narodily již zletilé děti, a to dne , datum, , jméno FO, a dne , datum, , jméno FO, . Manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, přičemž nelze očekávat obnovení manželského soužití. Manželé spolu nevedou společnou domácnost od roku 2020. Příčinou rozvratu manželství účastníků byly rozdílné názory na trávení volného času, společné hospodaření a vedení společné domácnosti, ztráta důvěry, citové odcizení. Manželství účastníků je dle jejich vyjádření toliko formálním vztahem, když vylučují možnost obnovení manželského soužití.6. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „občanský zákoník“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.7. Podle § 756 občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.8. Podle § 758 občanského zákoníku spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.9. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného ustanovení § 755 odst. 1, 3 občanského zákoníku, když manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Z výpovědí účastníků a z jejich nesporných tvrzení soud z úřední povinnosti zjistil i příčiny rozvratu manželství, spočívající v rozdílných názorech na trávení volného času, společné hospodaření a vedení společné domácnosti, ve ztrátě důvěry a v citovém odcizení. Rozvrat manželství je podtržen skutečností, že oba účastníci manželství považují toliko za vztah formální, když současně vylučují možnost obnovení manželského soužití.10. S ohledem na shora uvedené soud návrhu manžela vyhověl a manželství účastníků rozvedl (výrok I. rozsudku).11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též „z. ř. s.), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků, účastníci řízení se navíc práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdali. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.