13 C 168/2025-84 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem 40 000 Kč v platbách dne , datum, částka 20 000 Kč, dne , datum, částka 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Platby byly identifikovány variabilními symboly 9201035712. Předmětná pohledávka byla dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena společností AvaFin , právnická osoba, . (dříve creditON.cz, s.r.o. nebo , právnická osoba, ), IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen "původní věřitel") společnosti De Vries , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, . Následně byla pohledávka za žalovaným dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena společnosti žalobkyni. Žalovaný na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že uvedl, že je pravdou, že od původního věřitele obdržel částku 40 000 Kč, na ni však uhradil postupně částku ve výši 5 000 Kč a 2 000 Kč.3. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , výzvy k úhradě ze dne , datum, a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě částky 120 222,74 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Dále bylo žalovanému právním předchůdcem žalobkyně oznámeno, že společnost AvaFin , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ). dne , datum, postoupila shora uvedenou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek na společnost De Vries , právnická osoba, ., která dne , datum, na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila pohledávku na žalobkyni;- ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně příloh, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně příloh a ze seznamu pohledávek bylo zjištěno, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila společnost AvaFin , právnická osoba, . pohledávku za žalovanou na společnost De Vries , právnická osoba, ., která dne , datum, na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila pohledávku na žalobkyni;- z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně zaslal na účet č. , č. účtu, dne , datum, ve 11:39 hod částku 20 000 Kč pod VS , var. symbol, ;- z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně zaslal na účet č. , č. účtu, dne , datum, ve 22:09 hod částku 20 000 Kč pod VS , var. symbol, ;- z exportu transakční historie č. l. 63 a 64 bylo zjištěno, že žalovaný ze svého účtu vedeného u , právnická osoba, . č. , č. účtu, zaslal na účet č. , č. účtu, dne , datum, částku ve výši 2 000 Kč a dne , datum, částku ve výši 5 000 Kč- z emailové komunikace mezi žalovaným a původním věřitelem z č. l. 72-77 bylo zjištěno, že žalovaný s původním věřitelem otázku dluhu žalovaného řešil a taktéž poskytl žalovanému číslo účtu, na který měl žalovaný svůj dluh uhradit5. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , zaslal dne , datum, žalovanému na účet č. , č. účtu, částku v celkové výši 20 000 Kč a dne , datum, částku ve výši 20 000 Kč. Dne , datum, postoupila uvedená společnost pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek na společnost De Vries , právnická osoba, ., která dne , datum, na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila pohledávku na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne , datum, . Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní upomínku dne , datum, . Žalovaný na předmětný dluh uhradil dne , datum, částku ve výši 2 000 Kč a dne , datum, částku ve výši 5 000 Kč.6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.10. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smluv o postoupení pohledávek přešla žalovaná pohledávka. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému na jeho účet částku v celkové výši 40 000 Kč, což ostatně žalovaný ani nerozporoval. Tuto žalovaný nevrátil. Vzhledem k tomu, že mezi stranami nebyl dán platný právní důvod, na jehož základě byla žalovanému tato částka zaslána, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 40 000 Kč, které je povinen žalobkyni vydat. V případě bezdůvodného obohacení, které je důsledkem zaslání peněžité částky, aniž by byla platně uzavřena úvěrová smlouva, tak žalovanému nevzniká povinnost žalobkyni hradit úroky a další poplatky, které byly předmětem jednání o uzavření úvěrové smlouvy, je povinen vrátit toliko přijaté bezdůvodné obohacení. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že částku představující bezdůvodné obohacení žalobkyni nebo jejímu právnímu předchůdci již vydal. Žalovaný tvrdil a prokázal sjetinami Exportu transakční historie a komunikací s právním předchůdcem žalobkyně, že právnímu předchůdci žalobkyně uhradil na jistinu celkovou částku ve výši 7 000 Kč a to dne , datum, částku ve výši 2 000 Kč a dne , datum, částku ve výši 5 000 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobou uplatněnou částku poníženou o 7 000 Kč jak rozebráno shora celkově tedy částku ve výši 33 000 Kč. Dále soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z přiznané částky 33 000 Kč v zákonné výši, a to ode dne , datum, , jak bylo žalobkyní požadováno v žalobě, když soud tento nárok shledal oprávněným. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecnou třídenní.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 41 852,60 Kč. Žaloba pak byla zamítnuta co do celkové částky 7 324,20 Kč. Úspěch žalobkyně je pak představován částkou 34 528,40 Kč, tedy 82,5 % z předmětu řízení, a úspěch žalovaného částkou 7 324,20 Kč, tedy 17,5 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 65 % z předmětu řízení. Náklady žalobkyně pak sestávají z paušální náhrady ve výši 200 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb., za 2 úkony, a to za výzvu k plnění a sepis žaloby dle § 1 odst. 3 písm. a), ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky a náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 600 Kč. Náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal pro jejich neúčelnost s ohledem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 585/17, ze dne , datum, , (odst. 22 nálezu), ze kterého vyplývá, že je-li účastníkem řízení obchodní společnost, jejíž podnikatelská činnost spočívá ve vymáhání pohledávek, je zřejmé, že by taková právnická osoba měla sama disponovat příslušným aparátem pro správu svých pohledávek. Jestliže je tento předpoklad obcházen tím způsobem, že se