18 C 88/2025-150 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 91 547,31 Kč s příslušenstvím (včetně smluvního úroku z prodlení ve výši 16,9 % p.a. z částky 84 777,86 Kč od , datum, do zaplacení) a částky ve výši 58 356,66 Kč s příslušenstvím žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podanou u Okresního soudu v Olomouci dne , datum, z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, a z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, .2. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu zpět, co do smluvního úroku z prodlení ve výši 16,9 % p.a. z částky 84 777,86 Kč od , datum, do zaplacení, kdy nově požaduje smluvní úrok z prodlení z této částky od , datum, do , datum, a od , datum, do zaplacení požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z této částky.3. Podáním ze dne , datum, se k žalobě vyjádřil žalovaný, který rozporoval, že smlouva o zápůjčce č. , hodnota, byla řádně uzavřena. Žalovaný naopak nerozporoval skutečnost, že částku 100 000 Kč od banky obdržel a nejméně částku 24 835,30 Kč vrátil. Žalovaný dále namítal, že pokud by byla smlouva o zápůjčce řádně uzavřena, pak by se jednalo o smlouvu absolutně neplatnou z důvodu, že žalobce nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Podobně u smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, , podle které měl žalovaný čerpat částku 60 000 Kč, oproti kterým splatil jen 12 514,97 Kč namítal žalovaný absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, a to z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce.4. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce č. , hodnota, . Žalobce se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který měl být splacen celkem v 36měsíčních splátkách po 3 711 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 16,90 % (Návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, , č.l. 76 – 78, a akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, , č.l. 70). Před poskytnutím tohoto úvěru právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, kdy zjistil příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč, měsíční výdaje v celkové výši 9 860 Kč, splátkové zatížení z úvěrových registrů bylo zjištěno ve výši 5 949 Kč měsíčně a na splátku úvěru tak žalovanému každá měsíc zbývalo 9 191 Kč (Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, č.l. 17 – 20). Žalovaný úvěr čerpal dne , datum, na účet č. , č. účtu, (výpis z účtu, č.l. 23, potvrzení o zřízení účtu, č.l. 132, kopie OP žalovaného, č.l. 134-135). Žalovaný na tuto pohledávku uhradil celkem 24 845,30 Kč(výpis z účtu žalovaného, č.l. 21 – 43 a 46 – 48). Jelikož žalovaný dlouhodobě půjčku nesplácel přistoupil právní předchůdce žalobkyně k zesplatnění půjčky dne , datum, , o kterém informoval žalovaného dopisem ze dne , datum, (oznámení o zesplatnění půjčky, č.l. 49, poštovní podací arch, č.l. 44).5. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce č. , hodnota, . Žalobce se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, který měl být splacen celkem v 74měsíčních splátkách po 1 149 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 11,90 % (Návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, , č.l. 93-94, a akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, , č.l. 61). Před poskytnutím tohoto úvěru právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, kdy zjistil příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč, měsíční výdaje v celkové výši 10 039 Kč, splátkové zatížení z úvěrových registrů bylo zjištěno ve výši 2 500 Kč měsíčně a na splátku úvěru tak žalovanému každá měsíc zbývalo 12 461 Kč (Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, č.l. 13 – 16). Žalovaný úvěr čerpal dne , datum, na účet č. , č. účtu, (výpis z účtu, č.l. 21, potvrzení o zřízení účtu, č.l. 132, kopie OP žalovaného, č.l. 134-135). Žalovaný na tuto pohledávku uhradil celkem 12 514,97 Kč (výpis z účtu žalovaného, č.l. 21 – 43 a 46 – 48). Jelikož žalovaný dlouhodobě půjčku nesplácel přistoupil právní předchůdce žalobkyně k zesplatnění půjčky dne , datum, (oznámení o zesplatnění půjčky, č.l. 45). o kterém informoval žalovaného dopisem ze dne , datum, (poštovní podací arch, č.l. 44).6. Obě zápůjčky byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2022/01 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisy ze dne , datum, (smlouva o postoupení pohledávek, č.l. 79, vyrozumění o postoupení pohledávek, č.l. 80, 82, poštovní podací archy, č.l. 84, 86, příloha č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek, č.l. 81, 83). Dne , datum, zaslala žalobkyně předžalobní výzvu žalovanému (Předžalobní výzva, č.l. 73 – 74 a podací lístek, č.l. 72).7. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodující okolnosti.8. Podle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle ust. § 2392 odst. 1 o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.10. Podle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.11. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroků z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle ust. § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.13. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.15. Podle § 1881 odst. 1 o. z., postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.16. Právní hodnocení věci: Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Co do aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak tuto soud v daném případě má za osvědčenou na základě oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).17. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů, když se právní předchůdce nespokojil pouze s údaji uvedenými žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně zároveň zkoumal splátkové zatížení žalovaného v úvěrových registrech, a přesto vyšlo, že žalovanému zbývala každý měsíc výrazně vyšší částka než částka potřebná na splátku zápůjčky.18. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o. z., když právní předchůdce žalobkyně plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků v žalobkyní shora tvrzené výši, a žalované tak vznikla synallagmatická povinnost tyto peněžité prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit dohodnutý poplatek. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně výši žalobního nároku, když dospěl k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je oprávněný. Výše žalobního nároku ostatně nebyla v průběhu řízení ze strany žalované nikterak rozporována, když