14 C 29/2026-27 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, když žalované byla dne , datum, poskytnuta částka 10 000 Kč se sjednaným úrokem.2. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení, když tito s takovýmto postupem souhlasili, resp. v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas.3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl.4. Z předložených listinných důkazů soud učinil skutková zjištění a z nich vyvodil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná a žalobkyně dne , datum, podepsali úvěrovou smlouvu č. , hodnota, o poskytnutí částky 10 000 Kč žalované na bezhotovostní bezúčelový úvěru se splatností , datum, za sjednaný úrok 3 000 Kč. Dle potvrzení o provedené platbě byla na žalovanou určený účet žalobkyní poukázána částka 10 000 Kč dne , datum, . Žalobkyně žalovanouo k plnění dluhu ze smlouvy o úvěru vyzvala předžalobní výzvou ze dne , datum, , výzvu žalované odeslala prostřednictvím České pošty, s. p.5. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.9. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně převzala závazek poskytnout žalované finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaná se zavázala tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaná dluh řádně neuhradila. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela se žalovanou platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytla žalované úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatila, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaná neučinila. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu včetně požadovaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.10. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšného žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení v celkové výši 8 514,10 Kč, přičemž tyto náklady řízení jsou v daném případě tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, dále náklady právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. za 3 úkony po 1 620 Kč (převzetí věci, žaloba, výzva), 3 x režijní paušál po 450 Kč a 21 % DPH.Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. obecná pariční 3 dnů u všech výroků a podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náklady řízení uhradit k rukám zástupce žalobkyně.