20 C 38/2026-59 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 63 906,08 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a dále částky 2 364,52 Kč jako smluvní pokuty s odůvodněním, že dne 1. 4. 2025 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 64 500 Kč. Žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách ve výši 3 225 Kč splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný porušil smlouvu o úvěru, když neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne 15.09.2025 Žalobce zaslal žalovanému první upomínku ze dne 20. 8. 2025, ve které vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení částky 63 906,08 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku v celkové výši 9 137,87 Kč vypočteného jako 57,99 % z částky 63 906,08 Kč od 16. 9. 2025, tj. den následující po dni splatnosti neuhrazené splátky, do 13. 12. 2025, tj. časová hranice smluvního úroku pro případ prodlení žalovaného podle § 122 odst. 4 ZSÚ, nákladů na upomínkování ve výši 1 000 Kč za upomínku č. , hodnota, a upomínku č. , hodnota, v souladu čl. 5.4. Smlouvy o úvěru a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně v souladu s čl. 5.8. smlouvy o úvěru požaduje také uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ode dne následujícího po dni k plnění uvedeném v předžalobní výzvě do dne sepsání žaloby.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud učinil z provedených důkazů, a to ze smlouvy o poskytnutí úvěru, z přílohy č. , hodnota, , z předsmluvních informací, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z dokladu o podpisu smlouvy, z potvrzení o příchozí platbě, z potvrzení o bezhotovostní platbě, z předžalobní výzvy a z podacího lístku ve věci následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 4. 2025 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 64 500 Kč. Žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách ve výši 3 225 Kč splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce s úrokem ve výši 57,99 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byla příloha č. , hodnota, nazvaná posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, ze které soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě údajů sdělených žalovaným, které však nebyly dále nijak ověřeny. Žalovaný úvěr čerpal dne 2. 4. 2025 ve výši 64 500 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 12. 2025 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 83 143,95 Kč s tím, že jinak bude podána žaloba k soudu.5. Z upomínek soud žádná skutková zjištění neučinil, neboť ze samotných upomínek není zřejmé, zda vůbec a kdy byly žalovanému odeslány. Z listiny označené jako „bankovní historie“ soud rovněž neučinil žádná skutková zjištění, neboť se jedná o zcela nesrozumitelnou listinu.6. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.8. Podle ustanovení § 2397 o.z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.9. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.10. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.11. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.13. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz).17. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnos