16 C 339/2018-23 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 6 915 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], dodávala žalovanému na základě smlouvy ze dne [datum] elektrickou energii do odběrného místa [ulice a číslo], [obec]. Dále žalobkyně tvrdila, že společnost [právnická osoba] v období od 29. 4. 2015 do 19. 8. 2015 dodala do sjednaného odběrného místa celkem 4,015 MWh elektrické energie, což žalovanému vyúčtovala fakturou [číslo] vystavenou po odečtení přijatých plateb ve výši 3 630 Kč na částku 9 064 Kč, na níž byl následně dále započten přeplatek z předchozího období ve výši 2 149 Kč. Kromě dlužné ceny za dodanou elektřinu se žalobkyně domáhala dále zaplacení zákonného úroku z prodlení. Uvedené pohledávky na ni přitom byly postoupeny společností [právnická osoba], smlouvou z [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 6. 2018, žalovaný však žalobkyni dosud na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil, ač před podáním žaloby byl k tomu vyzván rovněž dopisem ze dne 27. 6. 2018. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] soud vzal za prokázáno, že společnost [právnická osoba] a žalovaný jí mezi sebou uzavřeli smlouvu, na základě které se společnost [právnická osoba] zavázala dodávat žalovanému do odběrného místa [ulice a číslo], [obec], elektřinu, zajistit její dopravu a související služby, oproti tomu žalovaný se zavázal elektřinu odebrat a uhradit společnosti řádně a včas dohodnuté platby za dodávku elektřiny, její dopravu a související služby. Součástí smlouvy strany učinily všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny. 5. Z faktury [číslo] ([variabilní symbol]) vystavené dne 23. 8. 2015 soud vzal za prokázáno, že za období od 29. 4. 2015 do 19. 8. 2015 byla žalovanému společností [právnická osoba], dodána do odběrného místa [ulice a číslo], [obec], elektřina v celkovém množství 4,015 MWh v celkové ceně 12 693,76 Kč, za fakturační období zaplatil žalovaný na zálohách celkem 3 630 Kč a společnost fakturovala žalovanému touto fakturou doplatek ve výši 6 915 Kč splatný dne 7. 9. 2015. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] včetně její přílohy vzal soud za prokázáno, že uvedené pohledávky byly postoupeny společností [právnická osoba] žalobkyni. 7. Z dopisu společnosti [právnická osoba] žalovanému ze dne 25. 6. 2018 soud vzal za prokázáno, že tímto dopisem společnost [právnická osoba] žalovanému oznámila postoupení pohledávky ze smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny v částce 6 915 Kč na žalobkyni. 8. Z dopisu společnosti [právnická osoba] ze dne 22. 9. 2015 soud vzal za prokázáno, že společnost [právnická osoba] žalovaného o zaplacení dlužných částek upomínala. 9. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 25. 6. 2018 a z připojeného poštovního podacího archu ze dne 27. 6. 2018 soud vzal za prokázáno, že žalobkyně k úhradě předmětné pohledávky žalovaného před podáním žaloby vyzvala. 10. Podle ust. § 2079 kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 11. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny je kupní smlouvou speciálně upravenou v § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. Podle něj se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Podle § 1970 občanského zákoníku má žalobkyně právo na úrok z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť jinou výši si strany neujednaly. 12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené kupní smlouvy splnila svou povinnost a dodala žalovanému elektrickou energii, byl žalovaný povinen zaplatit za ni, její dopravu a související služby kupní cenu. Protože žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že kupní cenu zaplatil, soud žalobě vyhověl, neboť současně žalobkyně prokázala, že je věřitelkou postoupených pohledávek. Nezaplacením kupních cen v den jejich splatnosti žalovanému vznikla druhotná povinnost zaplatit ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých dlužných částek úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a v řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové částce 1 489 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby v částce 400 Kč, dále odměny advokáta stanovené dle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), dále paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby v částce 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a konečně částky 189 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a náhrad (tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku), kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.