10 C 17/2021-37 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 5. 1. 2021 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 31 800 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 6. 6. 2016 Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva). Na základě této smlouvy poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutými náklady úvěru ve výši 21 600 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách po 3 900 Kč. Dlužník půjčku řádně nesplácel a ke dni 1. 7. 2017, kdy byl úvěr zesplatněn, dlužil na jistině úvěru 15 800 Kč, na smluvní pokutě 16 000 Kč a na zákonném úroku z prodlení do 20. 5. 2020 4 886,01 Kč. Žalobce dále požadoval roční úrok 13,18 % úrok z částky 15 800 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a ze stejné částky a za stejné období zákonný úrok z prodlení. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, o čemž dlužníka vyrozuměl. K výzvě soudu dále žalobce doplnil žalobu a uvedl, že věřitel zkoumal a posuzoval schopnost dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a že na základě informací, které dlužník uvedl, dospěl k závěru, že schopnost dlužníka splácet půjčku je dostatečná. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, žádostí o poskytnutí úvěru a oznámením o postoupení pohledávky. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 6. 6. 2016 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsala žalovaná jako dlužník a osoba pověřená jednat za věřitele, listinu takto nadepsanou, na základě které věřitel předal a dlužník potvrdil převzetí peněžní hotovosti 30 000 Kč s tím, že dlužník byl povinen věřiteli vrátit půjčené prostředky spolu s dohodnutými náklady úvěru ve výši 21 600 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 3 900 Kč. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 6. 6. 2016 má soud za prokázáno, že dlužník uvedl jakožto druh bydlení nájem, je osobou samostatně výdělečně činnou s měsíčním čistým příjmem 22 000 Kč, příjmem celé domácnosti ve výši 38 000 Kč měsíčně a výdaji celé domácnosti 21 000 Kč měsíčně; k zákaznické kartě byly doloženy OP, ŘP, živnostenský list, daňové přiznání, výplatní pásky za poslední 3 měsíce. Z oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 24. 7. 2020 dlužníkovi oznámil, že pohledávka z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobce, a vyzval dlužníka k uhrazení dluhu do 10 dnů od doručení oznámení. 4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. <i>5. Podle § 9 odst. 1 zák.č. 145/2010 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv o zápůjčce, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>Podle ust. § 2991 obč. zák.</i> <i>(1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>(2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalované částku ve výši 30 000 Kč, z níž bylo dle tvrzení žalobce vše uhrazeno. Zbývající částky představují náklady úvěru, smluvní pokutu a úroky z úvěru vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 9 odst. zák. č. 145/2010 Sb. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry žalované tak, aby dospěl k závěru, že tato je schopna poskytnutou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Z žádosti o poskytnutí úvěru totiž vyplývá, že dlužník byl v době uzavírání smlouvy osobou samostatně výdělečně činnou s měsíčním příjmem 22 000 Kč a s příjmy celé domácnosti ve výši 38 000 Kč měsíčně, a to při měsíčních výdajích celé domácnost 21 000 Kč. Žalobce ovšem nevysvětlil, jak a zda vůbec věřitel zjišťoval, co všechno dlužníkova domácnost (zejména pokud jde o počet osob) obnáší. Není tak zřejmé, pokud věřitel kalkuluje s měsíčním příjmem pro celou domácnost, zda má dlužník manžela či partnera, zda má vyživovací povinnost k nějakým nezletilým či dokonce zletilým dětem, a jaké jsou konkrétní výdaje všech těchto případných osob v domácnosti. Věřiteli tak naprosto nemůže být známa sociální, osobní, rodinná a ani výdělková situace v celé domácnosti dlužníka, a o tuto důležitou součást řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka se evidentně nikterak blíže nezajímal. Na výzvu soudu, aby tyto skutečnosti žalobce doplnil a rozpory či nedostatky vysvětlil, reagoval u ústního jednání žádostí o odročení jednání, a to rovněž z důvodu doložení listin, které nebyly k žádosti o poskytnutí úvěru u ústního jednání k dispozici, zejména výplatní pásky, které by dle něho ozřejmily zdroj dalšího příjmu v domácnosti. Žádosti o odročení ústního jednání ze strany žalobce soud pro uvedené účely nevyhověl proto, že žalobce byl k označení a předložení důkazů, pročež nyní odročení žádá, soudem předem vyzván, a od doručení této výzvy dne 16. 7. 2021 a nejpozději od doručení předvolání k ústnímu jednání dne 20. 8. 2021 měl žalobce pro její splnění a pro přípravu k ústnímu jednání dostatečnou lhůtu. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení § 9 odst. 1 a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku ve výši 30 000 Kč, kterou s přeplatkem vrátil, proto se v daném případě nemůže jednat ani o případné bezdůvodné obohacení dlužníka. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. 7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.