10 C 45/2020-26 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 26. 11. 2019 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 7 497 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalobce (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 26. 4. 2019 Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi částku 4 500 Kč resp. 500 Kč bezhotovostně převodem na dlužníkův bankovní účet dne 26. 4. 2019 resp. 2. 5. 2019, a dlužník se zavázal věřiteli vrátit poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách minimálních po 300 Kč anebo ve výši 20 % dlužné částky, a to vždy k poslednímu dni v měsíci následujícím po měsíci, v němž dluh trvá, spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 900 Kč resp. 90 Kč. V případě prodlení dlužník měl uhradit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých 30 dní prodlení. Dlužník řádně nesplácel a ke dni 1. 8. 2019 dlužil na jistině částku 4 950 Kč, na poplatku 990 Kč, na úrocích 2 274 Kč a na smluvní pokutě 363 Kč. Žalobce dále požadoval zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny 7 497 Kč (včetně přirostlých úroků, poplatku i smluvní pokuty) od 1. 8. 2019 do zaplacení. K výzvě soudu žalobce dále uvedl, že řádným zkoumáním úvěruschopnosti dlužníka zjistil, že disponuje dostatečným měsíčním zůstatkem volných zdrojů k úhradě splátky, která v daném případě činila 1 080 Kč. Věřitel vycházel z prokázaného čistého měsíčního výdělku dlužníka ve výši 16 491 Kč a z dlužníkem udaných výdajů na bydlení ve vlastním domě ve výši 3 000 Kč, nákladů na obživu 1 500 Kč a jiných nákladů ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel. <i>4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle ust. § 2048 obč. zák. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.</i> <i>6. Podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012, obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 7. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná, když smlouva, která byla s ohledem na zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. uzavřena platně, zřetelně a srozumitelně stanovila rozsah finančních prostředků, které byl žalovaný povinen vrátit poté, co je čerpal, a způsob tohoto vrácení. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině a kolik na souhrnném poplatku. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá víc, než podle smlouvy může, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. Po právu byl shledán též požadavek žalobce na úhradu úroků z prodlení, a to z dlužné jistiny i dalších uvedených přirostlých dílčích částek, ovšem s výjimkou úroků. Pokud jde o ty, žalobce neupřesnil, za jaké období a z jaké konkrétní částky je ten který úrok požadován, a zejména v jaké výši je požadován (a toto zcela nevyplývá ani z předložených výpisů), když v žalobních tvrzeních žalobce zmiňuje celkem tři úrokové sazby, aniž by uvedl, kterou pro výpočet dlužného úroku použil. Proto byl co do částky 2 274 Kč včetně zákonného úroku z prodlení návrh částečně zamítnut. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. účinného ke dni splatnosti, která nenastala, jak žalobce vysvětluje již k 1. 8. 2019, ovšem až k 1. 9. 2019, neboť žalovaný částečně uhradil dne 11. 6. 2019 splátku 1 080 Kč, a dluh se stal celý splatný až v případě, pokud je dlužník v prodlení déle než dva měsíce. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno shora. 8. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla úspěšná z 70 %, žalovaná strana byla úspěšná z 30 %, poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí tedy 40 % ve prospěch strany žalující, které tak přísluší nárok na náhradu nákladů řízení neúspěšnou žalovanou stranou, a to právě v rozsahu 40 % z částky 1 368 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za právní zastoupení v celkové výši 500 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka v polovině sazby - neobsahuje skutkový rozbor), když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 1 bod 1 adv. tar. 200 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč, když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 5 písm. a) adv. tar. 100 Kč a z částky 168 Kč odpovídající 21 % DPH ze základu 800 Kč. K aplikaci ust. § 14b adv. tarifu soud přistoupil, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že typově shodné návrhy byly v minulosti a jsou i v současnosti tímtéž žalobcem u zdejšího soudu, a to nejen v senátu 10 C, podávány opakovaně, když se liší se pouze v osobě na straně žalované.