11 C 70/2021-22 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou ze dne 28. 5. 2021 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení 1 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení, jak je rozepsáno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný cestoval dopravním prostředkem žalobkyně, a to dne 11. 3. 2020 (zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]) bez platného jízdního dokladu a neuhradil jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně ve výši 1 000 Kč. 2. Z žalobkyní předložených listin - zápisu o provedené přepravní kontrole a předžalobní výzvy, podacího archu, Smluvních přepravních podmínek integrovaného dopravního systému LK a Tarifu městské dopravy v [obec] soud zjistil: zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] byl sepsán dne 11. 3. 2020. Oprávněný zaměstnanec žalobkyně zjistil, že cestující žalovaný, jehož totožnost byla zjištěna z dokladu totožnosti, se neprokázal na výzvu platným jízdním dokladem. Záznam je podepsán oprávněným zaměstnancem žalobkyně a žalovaným. Žalovanému vznikla v souladu se smluvními podmínkami žalobkyně popsaným jednáním povinnost zaplatit žalobkyni jízdné 20 Kč a přirážku k jízdnému, která je ve smluvních podmínkách stanovena ve výši 1 000 Kč. Pohledávka žalobkyně za žalovaným se stala splatnou dnem provedené přepravní kontroly. Z předžalobní výzvy k plnění datované 19. 3. 2021 (a zaslané žalovanému doporučeně na adresu trvalého pobytu) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 1 020 Kč za jízdné a přirážku k jízdnému ve výše popsaném případě, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy s tím, že pokud nebude dluh uhrazen, obrátí se žalobkyně na soud. 3. Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku, smlouvou o přepravě osob se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podrobnější úpravu přepravy osob a věcí podle § 2578 nového občanského zákoníku stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. Podle ustanovení § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem, považuje cestující, který je přepravován bez jízdenky, příp. bez platné jízdenky dle ustanovení § 6 téhož právního předpisu. V takovém případě cestující zaplatí jízdné s přirážkou dle ustanovení § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb. Výši této přirážky stanoví dopravce ve smluvních přepravních podmínkách a uvede v tarifu (odst. 5 § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb.). Výše přirážky nesmí přesáhnout 1 500 Kč, jak stanoví zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, v ustanovení § 37 odst. 6 a ustanovení § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění. 4. Z výsledků provedeného dokazování soud pokládá za zjištěné, že žalobkyně se důvodně domáhá žalované částky, neboť žalovaný v rozporu s přepravním řádem použil ve výše uvedeném případě prostředek hromadné dopravy, aniž by se prokázal při provedené kontrole platnou jízdenkou. Má proto povinnost za porušení přepravního řádu uhradit žalobkyni stanovené jízdné 20 Kč a za jízdu bez jízdního dokladu sankci ve výši 1 000 Kč, jak žalobkyně požaduje. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud žalovanou částku neuhradil, nezbylo soudu než žalobě v plném rozsahu vyhovět včetně úroků z prodlení z dlužné částky (dle ustanovení § 1970 nového občanského zákoníku), jejichž výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. Vzhledem k plnému procesnímu úspěchu žalobkyně dle ustanovení § l42 odst. l o. s. ř. soud zavázal žalovaného k úhradě nákladů řízení žalobkyni, a to ve výši 2 089 Kč sestávající ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů na právní zastoupení ve výši 1 089 Kč, tzn. z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava věci, výzva k plnění, sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (jak vyplývá z informačního systému ISAS). Dále částka 189 Kč jako náhrada za daň z přidané hodnoty (21% DPH) z odměny advokáta a paušálních náhrad hotových výdajů, což je v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř., v platném znění, když advokát osvědčil, že je plátcem DPH. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení advokátovi (zástupci žalobkyně). 6. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že se žalovanému nedaří doručovat zásilky, aby si je osobně převzal, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila 400 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 600 Kč.