16 C 238/2021-26 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 19. května 2020 domáhala se původní žalobkyně společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa původní účastnice a žalobkyně], [IČO] vůči žalovanému zaplacení částky 461 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi ní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění vozidla tov. zn. [anonymizováno] model [anonymizováno], [registrační značka], VIN kód: [anonymizováno]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit čtvrtletní splátky pojistného ve výši 1 668 Kč počínaje dnem 3. 12. 2019 s tím, že v souladu s čl. 4 odst. 3 pojistných podmínek byl žalovaný vyrozuměn o změně výše pojistného na následující pojistné období a dopisem ze dne 4. 9. 2020 byla žalovanému sdělena výše nové čtvrtletní splátky pojistného pro další pojistné období počínaje dnem 3. 12. 2020, která činila 1 731 Kč. Žalováný za období od 3. 9. 2020 do 21. 9. 2020 dluží na pojištění částku 348 Kč a za období od 22. 9. 2020 do 30. 9. 2020 dále částku 113 Kč. Žalobkyně současně požadovala zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. [právnická osoba] ke dni [datum] zanikla v důsledku přeshraniční fúze sloučením se společností [právnická osoba], se sídlem [adresa původní účastnice a žalobkyně], IČ [číslo]. Usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 30. září 2021, č. j. 16 C 238/2021-16, proto bylo rozhodnuto o tom, že na straně žalobkyně bude jako s právní nástupkyní na straně žalující pokračováno na místo dosavadní žalobkyně [právnická osoba] s [právnická osoba] 4. V souladu s § 115a občanského soudního řádu soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 5. Soud ze žalobkyní předložených listinných důkazů vzal za prokázáno, že mezi [právnická osoba] jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva, přičemž předmětem pojištění dle této pojistné smlouvy bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla s asistencí [značka automobilu], model [anonymizována dvě slova], [registrační značka], VIN kód vozidla: [anonymizováno], a to za roční pojistné 4 938 Kč, po započítání slevy ve výši koeficientu 0,9 z této ceny pak za roční pojistné 4 444 Kč, dále připojištění skel za roční pojistné 850 Kč, připojištěním poškození a střetu se zvěří za roční pojistné 1 030 Kč, celkem tedy za pojistné ve výši 6 674 Kč (po připočtení fixní platby pojistného v částce 350 Kč) splatného ve čtvrtletních splátkách po 1 668 Kč. Jiné pojištění z této smlouvy nevyplývá, zejména ne havarijní pojištění vozidla, když toto ve formuláři smlouvy není vyznačeno ani vyplněno. 6. Z dalších žalobkyní předložených důkazů soud již pro nadbytečnost svá zjištění nečinil. Žalobkyně předmět řízení definovala jako nárok na zaplacení pojistného opírající se o existenci pojistného vztahu, jehož předmětem bylo pojištění motorového vozidla [značka automobilu], model [anonymizováno], [registrační značka]. Tedy svoji žalobu vymezila jako nárok na zaplacení pojistného z pojištění majetku. Toto své tvrzení dokládala uzavřením pojistné smlouvy s tímto obsahem a prokazovala předloženou pojistnou smlouvou [číslo] ze dne [datum]. Tato pojistná smlouva však její tvrzení nepodporuje, respektive toto tvrzení zcela vyvrací (za té situace ale není přitom nutno žalobkyni poučovat ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o tom, že je povinna doplnit chybějící tvrzení a označit důkazy, neboť žalobkyně všechny pro spor právně významné skutečnosti tvrdí a tyto také prokazuje; že navržené důkazy však prokazují něco jiného, není situací, na kterou by dopadlo ustanovení § 118a o.s.ř. – kupříkladu tvrdí-li žalobkyně v podané žalobě a je právně významnou skutečností, že vozidlo bylo například červené a v řízení se poté prokáže, že vozidlo bylo modré, není to zcela logicky důvod pro poučení podle § 118a o.s.ř. o tom, že žalobkyně by měla své tvrzení o červeném vozidle změnit na modré, protože se zkrátka neprokázalo navrženým důkazem, respektive byl prokázán opak toho, co tvrdila; implicitně by pak také takovou změnou svého tvrzení, byl-li na něm vystavěn žalobní požadavek, musela tento zcela popřít, což je nesmyslné). Jestliže tedy žalobkyně tvrdila, že předmětem pojistné smlouvy [číslo] bylo pojištění majetku, a to továrního vozidla [anonymizováno] model [anonymizováno], [registrační značka], pak předkládaná smlouva toto její tvrzení vyvrací, neboť předmětem této smlouvy bylo pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla, což je však něco úplně jiného (na tomto místě je soud poněkud překvapen a zaskočen tím, že žalobkyně, ani její právní zástupce si této„ drobné nuance“ nepovšimli, byť s ohledem na to, čím se profesně zabývají, by toto rozlišování nemělo jim činit nejmenší problém). Soud je přitom vázán žalobním návrhem a není oprávněn jej překročit (jít„ utra petitum“), tedy přisoudit žalobci něco více, nebo něco jiného, než požadoval. Jestliže žalobkyně proto svůj žalobní požadavek vystavěla na existenci pojistného vztahu, který zde ve skutečnosti ale vůbec není, pak nemůže být úspěšná. Pak ovšem nezbylo, než podanou žalobu zamítnout, přičemž za tohoto stavu věci je také již zcela bezpředmětné zabývat se dalšími případně nastalými skutečnostmi, jak byly žalobkyní dále tvrzeny a prokazovány, snad ovšem ještě s drobnou výjimkou dále uvedeného. 7. Předně, jak již bylo řečeno, je soud zaskočen úrovní zpracování žaloby, která nerozlišuje vůbec mezi jednotlivými typy pojištění, nebo mírou pozornosti při jejím zpracování, kdy zpracovatel si nepovšiml, o čem pojištění bylo. 8. Za další žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že„ v souladu s čl. 4 odst. 3 pojistných podmínek byl žalovaný vyrozuměn o změně pojistného a dopisem ze dne 4. 9. 2020 byla žalovanému sdělena nová výše čtvrtletní splátky pojistného pro další pojistné období počínaje dnem 3. 12. 2020“. Čl. 4 odst. 3 pojistných podmínek přitom vymezuje celou řadu situací, za nichž může dojít ke změně pojistného. Žalobkyně proto měla jednak tvrdit, jaká konkrétní skutečnost v daném případě nastala, která by měla za následek změnu v obsahu smlouvy. Přitom zjevně žalobkyně tuto změnu pojistného opírá o ustanovení § 2785 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož, nejsou-li ve smlouvě ujednány podmínky, při jejichž splnění má pojistitel právo k úpravě nově výši běžného pojistného na další pojistné období, nelze bez dohody s pojistníkem výši pojistného měnit. Toto ustanovení je ovšem potřeba vykládat poněkud jinak, než jak činí žalobkyně. Tzn., že v pojistné smlouvě musí být přesně ujednány podmínky, které, pokud nastanou, dávají oprávnění pojistiteli k úpravě nové výše běžného pojistného. Tedy pojistná smlouva musí jednoznačně stanovit konkrétní kritéria, na která je tato změna vázána a také okamžik, kdy k této změně dojde. Nelze přitom tyto podmínky formulovat vágně, jak to vyplývá ze všeobecných obchodních podmínek v čl. 4 odst. 3 předložených žalobkyní, například změnou legislativy nebo„ stanovením nových parametrů pro výpočet sazeb pojistného či změny v posouzení nových parametrů pro výpočet sazeb pojistného či změny v posouzení nebo ohodnocení parametrů, ze kterých pojistitel vycházel při stanovení sazeb či určení výše pojistného, které bylo sjednáno v pojistné smlouvě“ apod. To by znamenalo možnost naprosto volné změny smlouvy pro pojistitele. Pokud by tomu tak mělo být, pak ovšem znění ust. § 2785 odst. 1 občanského zákoníku by nutně bylo naprosto odlišné od nynějšího, když by jen stanovilo, že pojistitel je oprávněn jednostranně upravit nově výši běžného pojistného a pojistník má pouze možnost tuto novou výši akceptovat, nebo smlouvu vypovědět. Taktomu ovšem není, stále totiž platí princip„ pacta sunt servanda“. Tedy jako v každé jiné smlouvě musí být přesně vymezeny podmínky, za nichž je možno takto smlouvu měnit, kdy i dle rozsudku Nejvyššího soudu například banka není oprávněná měnit sjednanou výši úrokových sazeb například v závislosti na výsledcích svého hospodaření, na změně legislativy, ale jedině tehdy, pokud jsou ve smlouvě přesně vymezeny objektivní a konkrétní kritéria (například míra meziroční inflace), které navíc smluvní strana ani není schopna ovlivnit, a zároveň ve smlouvě musí být stanoven přesný okamžik, kdy - při takto nastalých skutečnostech - dojde ke změně obsahu smlouvy. Čl. 4.3 pojistných podmínek toto neobsahuje a vychází z poněkud mylného přesvědčení, že ustanovení § 2785 odst. 1 občanského zákoníku dává pojistiteli zcela bezbřehou možnost změny smlouvy. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a s přihlédnutím k tomu, že v řízení zcela úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu v řízení žádné náklady nevznikly.