16 C 309/2020-22 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 3 780 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaný splnil dne [datum]. Žalovanému zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období specifikované v detailu dluhu žalovaného, a dluží tak žalobkyni celkem částku 3 780 Kč, která představuje dlužné televizní poplatky za období od měsíce října 2017 do měsíce ledna 2020 v měsíční výši 135 Kč. Kromě práva na zaplacení dlužné částky domáhala se žalobkyně také přiznání úroku z prodlení v zákonné výši, v návaznosti na splatnost jednotlivých televizních poplatků, s tím, že ke dni 15. 10. 2020 kapitalizovala tento úrok, který činí celkem 633,02 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný ovšem svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. 2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že neexistuje televizní přístroj, z něhož by byl povinen platit koncesionářský poplatek. K tomu dále uvedl, že po rozvodu manželství se jeho bývalá manželka přestěhovala i s televizním přístrojem jinam a v novém bydlišti se přihlásila jako nová koncesionářka, takže platba za přístroj bez přerušení stále pokračuje. Podotknul, že přišel o rodinný dům, stal se bezdomovcem a je přihlášen k trvalému pobytu na Obecním úřadě v [obec]. Připustil, že opomněl přístroj odhlásit ze svého jména a nedostatečně kontroluje došlou poštu na poštovním úřadu v [obec], kdy je přihlášen k trvalému pobytu na adrese [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] a situace tak dospěla až do tohoto stadia. 3. K jednání konanému dne 11. února 2021 se účastníci a jejich zástupci nedostavili, přičemž zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání telefonicky omluvil, souhlasil přitom s projednáním a rozhodnutím ve věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Z výpisu z evidence České pošty ze dne 16. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaný přihlásil televizní přijímač tiskopisem„ Přihláška poplatníka“ dne [datum] a dosud se z této evidence neodhlásil. Z výpisu detailu dluhu žalovaného soud dále zjistil, že žalovaný za období od měsíce října 2017 do měsíce leden 2020 nezaplatil žalobkyni na televizním poplatku žádnou částku. 5. Z výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků soud dále zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 12. 3. 2020 k zaplacení dluhu na televizních poplatcích včetně příslušenství ve výši 6 041,79 Kč, a to nejpozději do 15 dnů od doručení této výzvy s tím, že v případě marného uplynutí lhůty využije žalobkyně svého práva domáhat se zaplacení dlužné částky cestou soudního řízení. 6. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., v platném znění je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle ust. § 6 téhož zákona ve znění účinném od 1. 1. 2008 dosud činí poplatek částku 135 Kč měsíčně. Podle ust. § 7 odst. 2 věta prvá téhož zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce. 7. Z výsledků provedeného dokazování a tvrzení žalobkyně, kterým nebylo odporováno, vzal soud za prokázáno, že se žalovaný stal jako držitel televizního přijímače poplatníkem televizního poplatku, když se v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., přihlásil do stanovené evidence poplatníků. Svou zákonnou povinnost platit televizní poplatky však žalovaný neplnil řádně, neboť za období od měsíce z října 2017 do měsíce ledna 2020 nezaplatil televizní poplatky v celkové výši 3 780 Kč, když měsíčně činila poplatková povinnost částku 135 Kč podle ust. § 6 zákona č. 348/2005 Sb., v platném znění. I sám žalovaný přitom v podaném odporu uvedl, že se opomněl z evidence poplatníků odhlásit. Shodně se žalobkyní proto soud poukazuje na to, že dle § 8 odst. 8 písm. a) zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je povinen se z evidence poplatníků odhlásit ten poplatník, který přestal být poplatníkem dle § 3 tohoto zákona, tedy například který přestal vlastnit, držet nebo užívat televizní přijímač, kdy do doby odhlášení tak žalovaný zůstává poplatníkem a svědčí mu zákonná povinnost hradit televizní poplatek. Rovněž tak žalovaný měl povinnost dle § 8 odst. 6 téhož zákona oznámit všechny rozhodné skutečnosti a změny související s evidencí televizního přijímače do 15 dnů ode dne jejich vzniku, což je také odhlášení poplatníka z evidence. To, že žalovaný v daném období televizní přístroj nevlastnil, je tudíž bez významu, neboť jeho poplatková povinnost bez ohledu na to trvá až do doby, kdy se z evidence odhlásí. Soud proto podané žalobě vyhověl, a to včetně požadovaných úroků z prodlení, v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; výše úroků přitom koresponduje s výší stanovenou dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu od splatnosti každého jednotlivého měsíčního poplatku stanovené v souladu s ust. § 7 odst. 2 věta prvá zákona č. 348/2005 Sb. Výši úroku z prodlení přitom žalobkyně doložila specifikací výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 15. 10. 2020 na výslednou částku 633,02 Kč. 8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému. V souladu s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/12 soud považuje za účelně vynaložené náklady pouze náklady na soudní poplatek ve výši 400 Kč, nikoliv náklady na právní zastoupení. Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků. Jejich základ, výše, vymezení předmětu poplatků, definování poplatníka, určení způsobu placení poplatků a související otázky jsou detailně upraveny zákonem. Podaná žaloba je tzv. formulářovou žalobou (žalobkyně podává hromadně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu přihlášení poplatníka do evidence, období, za které nebyly poplatky placeny, a výší žalované částky). Kromě toho se jedná o bagatelní věci a žalované nebyla dána faktická možnost změnit obsah právního vztahu. V takovém případě se na straně žalobkyně a jejího zástupce jedná fakticky jen o administrativní úkony, nikoliv o úkony právní služby. Z uvedeného rovněž plyne, že stát pro fungování žalobkyně vytváří podmínky ve formě zákonných záruk a jeho postavení je tak ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru značně odlišné a do určité míry výsadní. Proto lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, a to právě i ve vztahu k nutnosti jeho zastoupení advokátem; žalobkyně by měla disponovat dostatečným personálním aparátem pro jednoduchou agendu vymáhání televizních poplatků, která z povahy věci patří k jedné z jejích činností. Dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovanou zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.