16 C 339/2020-19 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaný jako fyzická osoba, která je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud žalobkyni po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně nereagoval, žalobkyně jej podle ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky, o čemž byl žalovaný písemně žalobkyní informován. Žalovanému tak vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období specifikované v detailu dluhu žalovaného, a dluží tak žalobkyni celkem částku 675 Kč, která představuje dlužné televizní poplatky za období od měsíce září 2019 do měsíce leden 2020 v měsíční výši 135 Kč. Kromě práva na zaplacení dlužné částky domáhala se žalobkyně také přiznání úroku z prodlení v zákonné výši, v návaznosti na splatnost jednotlivých televizních poplatků, s tím, že ke dni 15. 10. 2020 kapitalizovala tento úrok, který činí celkem 60,29 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný ovšem svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 27. 5. 2019 soud vzal za prokázáno, že tímto dopisem žalobkyně žalovaného informovala, že nebyl nalezen mezi plátci televizních poplatků, ač na adrese [adresa žalovaného]. Zároveň žalovaného vyzvala, aby nejpozději ve lhůtě 30 dnů na tuto výzvu reagoval, mimo jiné tím (případ číslo 3 uvedený v dopise) že nejpozději ve lhůtě 30 dnů od obdržení tohoto dopisu zašle žalobkyni vyplněné čestné prohlášení, který je přílohou dopisu (výzvy). 5. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 28. 8. 2019 soud vzal dále za prokázáno, že tímto dopisem žalobkyně žalovanému oznamuje, že dosud neobdržela žádnou jeho reakci na výzvu k objasnění důvodu, ze kterého nehradí na dané adrese zákonem stanovené televizní poplatky a z toho důvodu byla nucena jej zařadit do evidence plátců televizního poplatku s tím, že první poplatek mu bude předepsán za měsíc září 2019 a další platbu ve výši 135 Kč nechť uhradí tedy do 15. 9. 2019. 6. Z výpisu detailu dluhu žalovaného soud dále zjistil, že žalovaný za období září 2019 až leden 2020 nezaplatil žalobkyni na televizním poplatku žádnou částku. 7. Z výzev k zaplacení dlužných televizních poplatků soud dále zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného dopisy ze dne 15. 3. 2020, 27. 5. 2020 a 15. 7. 2020 k zaplacení dluhu na televizních poplatcích včetně příslušenství ve výši 786,67 Kč, a to nejpozději do 15 dnů od doručení této výzvy s tím, že v případě marného uplynutí lhůty využije žalobkyně svého práva domáhat se zaplacení dlužné částky cestou soudního řízení. 8. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., v platném znění je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., v platném znění, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle ust. § 6 téhož zákona ve znění účinném od 1. 1. 2008 dosud činí poplatek částku 135 Kč měsíčně. Podle ust. § 7 odst. 2 věta prvá téhož zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce. 9. Z výsledků provedeného dokazování a tvrzení žalobkyně, kterým nebylo odporováno, vzal soud za prokázáno, že se žalovaný stal poplatníkem televizního poplatku po marném uplynutí třicetidenní lhůty od doručení výzvy žalobkyně, když jako odběratel elektrické energie z distribuční sítě v této lhůtě žalobkyni nesdělil žádný důvod, který by jej od této povinnosti oprošťoval. Ve výzvě byl přitom poučen i o následcích neprokázání opaku takto stanovené lhůtě. Svou zákonnou povinnost platit televizní poplatky, která mu takto vznikla, pak žalovaný neplnil řádně, neboť za období od měsíce září 2019 do měsíce leden 2020 nezaplatil televizní poplatky v celkové výši 675 Kč, když měsíčně činila poplatková povinnost částku 135 Kč podle ust. § 6 zákona č. 348/2005 Sb., v platném znění. Soud proto podané žalobě vyhověl, a to včetně požadovaných úroků z prodlení, v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; výše úroků přitom koresponduje s výší stanovenou dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu od splatnosti každého jednotlivého měsíčního poplatku stanovené v souladu s ust. § 7 odst. 2 věta prvá zákona č. 348/2005 Sb. Výši úroku z prodlení přitom žalobkyně doložila specifikací výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 15. 10. 2020 na výslednou částku 60,29 Kč dne. 10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému. V souladu s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/12 soud považuje za účelně vynaložené náklady pouze náklady na soudní poplatek ve výši 400 Kč, nikoliv náklady na právní zastoupení. Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků. Jejich základ, výše, vymezení předmětu poplatků, definování poplatníka, určení způsobu placení poplatků a související otázky jsou detailně upraveny zákonem. Podaná žaloba je tzv. formulářovou žalobou (žalobkyně podává hromadně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu přihlášení poplatníka do evidence, období, za které nebyly poplatky placeny, a výší žalované částky). Kromě toho se jedná o bagatelní věci a žalované nebyla dána faktická možnost změnit obsah právního vztahu. V takovém případě se na straně žalobkyně a jejího zástupce jedná fakticky jen o administrativní úkony, nikoliv o úkony právní služby. Z uvedeného rovněž plyne, že stát pro fungování žalobkyně vytváří podmínky ve formě zákonných záruk a jeho postavení je tak ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru značně odlišné a do určité míry výsadní. Proto lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, a to právě i ve vztahu k nutnosti jeho zastoupení advokátem; žalobkyně by měla disponovat dostatečným personálním aparátem pro jednoduchou agendu vymáhání televizních poplatků, která z povahy věci patří k jedné z jejích činností. Dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovanou zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně