17 C 174/2021-21 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 1 756 Kč. Uvedla, že jí poskytla [datum] zdravotní službu, konkrétně provedení odběru a laboratorní vyšetření PCR na Covid19 pro samoplátce, která nebyla hrazena z veřejného zdravotního pojištění Cena služby činila 1 756 Kč, přičemž tentýž den žalovaná dluh písemně uznala. Částku však neuhradila, proto žalobkyně požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího od poskytnutí služby. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a občanského soudního řádu soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 4. Z listiny označené dohoda o uznání dluhu datované [datum] soud zjistil, že žalovaná svým podpisem uznala dluh ve výši 1 756 Kč vůči žalobkyni z důvodu provedení odběru a laboratorního vyšetření PCR na Covid19 pro samoplátce. Současně se zavázala dlužnou částku uhradit na účet žalobkyně. 5. Podle § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání a v době uznání trvá. Podle § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a neujednají-li si strany jinou výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 citovaného nařízení výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Žaloba je důvodná. Platným uznáním dluhu, ve kterém je uvedena výše dlužné částky i právní důvod jejího vzniku, přechází důkazní břemeno z věřitele na dlužníka. Pokud tedy žalovaná nenamítala nic ohledně existence a výše dluhu, vychází soud z toho, že dluh v době uznání trval, a žalovaná tak je povinna zaplatit žalobkyni žalovanou částku, představující cenu popsané zdravotní služby. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že částku zaplatila, a proto jí vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení podle nařízení vlády č.351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po poskytnutí služby. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a přiznal ji žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, a to v celkové výši 1 489 Kč, sestávající ze soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů na právní zastoupení ve výši 1 089 Kč, tzn. z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, žaloba) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovanou zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou se sníženou sazbou odměny a náhrad, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu poskytnutí služeb, datu uznání dluhu a výši žalované částky.