26 C 144/2021-38 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplacené zápůjčce, kterou poskytla právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], žalovanému na základě mezi nimi dne 9. 10. 2014 uzavřené Smlouvy o zápůjčce [číslo] ve které se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 7 251 Kč vrátit věřitelce v pravidelných 45 hotovostních splátkách po 384 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 20. 8. 2015. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť zápůjčku řádně a včas nesplatil a na jeho nedoplatku dluží žalovanou částku. Žalovaný ve svém uznávacím stanovisku ze dne 16. 6. 2015 uznal vůči právní předchůdkyni žalobkyně svůj dluh ze smlouvy [číslo] ve výši 15 051 Kč co do důvodu a výše a zavázal se jí tuto částku v plné výši formou splátek zaplatit. Žalobkyně nabyla tuto pohledávku za žalovaným na základě postupní smlouvy ze dne 16. 11. 2017, změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena v písemnosti původního věřitele ze dne 16. 11. 2017, ve které byl zároveň vyzván, aby dluh nové věřitelce zaplatil ve lhůtě 10 dnů od doručení této listiny. Protože žalovaný nereagoval na výzvu původní věřitelky a ani na předžalobní výzvu žalobkyně k zaplacení této peněžité pohledávky, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. 3. K nařízenému soudnímu jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil a žalobkyně svoji neúčast omluvila. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé tak, jak jej žalobkyně popsala v návrhu, a soud proto na něj pro stručnost odkazuje. Žalobkyně prokázala uznávacím stanoviskem žalovaného, že ke dni 16. 6. 2015 existoval dluh žalovaného vůči právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 15 051 Kč vztahující se ke smlouvě [číslo] který uznal žalovaný co do důvodu i výše a zavázal se jej v plné výši věřitelce ve splátkách zaplatit. Smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou k ní ze dne 16. 11. 2017 prokázala žalobkyně svou věcně právní legitimaci ve sporu, pročež na základě této smlouvy nabyla předmětnou pohledávku od původní věřitelky. Prokázala dále oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2017, že původní věřitelka žalovaného uvědomila o změně v osobě věřitele, a že žalovaného zároveň vyzvala k zaplacení nesplacené části dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení této listiny. Smlouvou o zápůjčce ze dne 9. 10. 2014 prokázala svá tvrzení, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni i s poplatkem ve výši 7 251 Kč v pravidelných hotovostních 45 týdenních splátkách po 384 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 14. 7. 2020 žalobkyně prokázala též své tvrzení, že před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu. 4. Na základě dokazování dospěl soud v rámci závěru o skutkovém stavu k závěru, že žaloba je z větší části důvodná. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh, co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaný ve svém písemném uznávacím stanovisku ze dne 16. 6. 2015 uznal dluh ze smlouvy [číslo] co do důvodu a výše 15 051 Kč a zavázal se tuto částku původní věřitelce zaplatit. Pokud tedy žalobkyně, která nabyla tuto uznanou pohledávku od právní předchůdkyně na základě postupní smlouvy, u soudu uplatnila nárok na zaplacení části tohoto uznaného dluhu v rozsahu 14 851 Kč, posoudil tento nárok jako důvodný, aniž by přihlížel k prvotnímu právnímu základu tohoto nároku, kterým byla smlouva o zápůjčce [číslo]. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně vyzvala žalovaného k zaplacení tohoto dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni ze dne 16. 11. 2017, a protože třetím pracovním dnem od tohoto data se považuje tato písemnost doručená žalovanému (§ 573 o. z.), poslední den splatnosti celého dluhu nastala dnem 3. 12. 2017. Žalovaný se s úhradou dluhu dne 4. 12. 2017 dostal do prodlení a je proto povinen od tohoto data mimo dlužnou jistinu zaplatit žalobkyni též zákonné úroky z prodlení z dlužné pohledávky. Soud na druhou stranu posoudil jako nedůvodný nárok na zaplacení úroků z žalované částky za dobu od 20. 8. 2015 do zaplacení, a to jednak proto, že platnost smlouvy o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky, byla dohodnuta na dobu určitou, mj. po dobu 45 týdnů od 9. 10. 2014 a byl mu sjednán úrok fixní po celou dobu platnosti smlouvy. Po zániku účinnosti smlouvy již věřiteli nárok na úrok z dlužné částky nepřísluší. Mimo to má soud za to, že by žalobkyně, nebýt uznávacího prohlášení žalovaného o uznání dluhu z této smlouvy, neprokázala ani její platnost (stejně jako v jiných obdobných řízeních vedených u zdejšího soudu), neboť neoznačila žádné důkazy na podporu svých tvrzení, že její právní předchůdkyně před poskytnutím zápůjčky žalovanému splnila svou zákonnou povinnost podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z uvedeného důvodu soud žalobu na zaplacení úroků ve výši 20,11 % p. a. z částky 8 100 Kč za dobu od 20. 8. 2015 do zaplacení zamítl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 851 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně. 6. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., splatnost nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř.