38 C 282/2020-21 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to jako jí postoupené pohledávky ze smlouvy o poskytování služby na internetu [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] ([IČO]) jako poskytovatelem služeb elektronických komunikací na straně jedné a žalovaným jako uživatelem na straně druhé. Na základě této smlouvy [číslo] zajišťovala žalobkyně žalovanému služby spočívající v poskytování internetu a to až do dne [datum], kdy byla smlouva ukončena. Podle 4.. Zvláštních podmínek pro službu internetu [právnická osoba] měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy [číslo] vrátit žalobkyni pronajaté technická zařízení, kterým se v případě žalovaného rozumí [zařízení] [anonymizováno 6 slov], sériové [číslo] které žalovaný od žalobkyně převzal, což stvrdil svým podpisem na smlouvě [číslo]. V rozporu se svými povinnostmi žalovaný žalobkyni zařízení po výpovědi smlouvy [číslo] nevrátil, v důsledku čehož vznikl žalobkyni podle smlouvy [číslo] nárok na zaplacení smluvní pokuty [částka] za nevrácení uvedeného zařízení. Žalovaný byl vyzván dne [datum] ze strany právního zástupce žalobkyně k vrácení zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácená technická zařízení. Žalovaný ani na základě takového upomenutí před podáním této žaloby své závazky vůči žalobkyni nesplnil, a to ani částečně. Žalovaný se neuhrazením vyúčtované smluvní pokuty v celkové výši [částka] dopustil porušení svých právních povinností plynoucích ze smluvního vztahu a ocitl se v prodlení. Žalobkyně tak má za to, že jí podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění přísluší kromě nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené příslušným nařízením vlády, proto uplatňuje současně s nárokem na zaplacení jistiny rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky [částka] a to s ohledem na dodatečnou sedmidenní lhůtu ke splnění povinností poskytnutou právním zástupcem žalobkyně žalovanému ve výzvě ze dne [datum], za dobu od [datum] do zaplacení. 2. Soudem vydaný a žalobě vyhovující elektronický platební rozkaz se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen. 3. Žalovaný, ač usnesením vyzván, aby se k podané žalobě písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil. 4. Soud pak pokračoval v řízení dle ust. § 115a o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání, když souhlas účastníků s tímto procesním postupem je ve spise doložen. 5. Soud má z listin předložených žalobkyní za prokázáno: Mezi [právnická osoba] ([IČO]) jako poskytovatelem služeb elektronických komunikací na straně jedné a žalovaným jako uživatelem na straně druhé žalobkyní byla uzavřena dne [datum] smlouva o poskytování služby na internetu [číslo] na níž je vedle podpisu poskytovatele připojen podpis žalovaného, součástí ujednání, nazvaného„ Souhrn smluvních podmínek pro uzavření smlouvy/hlasového souhlasu [číslo]“ je ve spodní části mimo jiné text:„ Uživatel bere na vědomí a podpisem smlouvy souhlasí s těmito smluvními pokutami: smluvní pokuta ve výši [částka] za nevrácení, poškození nebo zničení zapůjčeného [zařízení] nebo [zařízení]“, přičemž zkratka [anonymizováno 5 slov]; více v tomto směru samotná smlouva ohledně smluvní pokuty neuvádí. Předmětem plnění podle smlouvy je závazek poskytovatele k poskytování objednaných služeb elektronických komunikací (internet 50) uživateli a oproti tomu závazek žalovaného jako uživatele hradit mimo jiné cenu za nájem koncového zařízení, poplatek za instalaci a aktivaci služby ve výši podle aktuálního tarifu a veškeré další poplatky a odměny za služby v souladu se smluvními dokumenty. Ve smlouvě je uveden typ zařízení a číslo, v listině však soud nenalezl žádné prohlášení žalovaného o tom, že by zařízení ([anonymizována dvě slova]) od poskytovatele převzal (je zde toliko poznámka„ nájem“ a„ samoinstalace“). Podle čl. 13 Zvláštních podmínek pro službu internetu [právnická osoba]„ V případě ukončení smlouvy je účastník povinen koncové zařízení vrátit [právnická osoba] (tj. poskytovateli) ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy“. Smlouva přitom výslovně na tyto Zvláštní podmínky pro službu internetu [právnická osoba] neodkazuje, toliko v Závěrečných ujednáních je uvedeno:„ Součástí ujednání jsou i další Smluvní dokumenty, zejména Všeobecné obchodní podmínky a reklamační řád [právnická osoba] pro službu [právnická osoba] [anonymizováno], Tarif a podmínky [právnická osoba] Smlouva samotná tedy jasný závazek zakládající vznik nároku na smluvní pokutu neobsahuje; jasné ujednání o podmínkách, za nichž je žalovaný jako uživatel povinen zaplatit smluvní pokutu obsahuje dokument, který je nazván Zvláštní podmínky pro službu internetu [právnická osoba], tedy listina, kterou však žalovaný jako uživatel nepodepsal. Byť nikoliv ve smlouvě, ale v uvedeném čl. 13 Zvláštních podmínek pro službu internetu [právnická osoba], jsou ujednány podmínky vzniku nároku na smluvní pokutu, i tyto podmínky stanoví vznik práva na smluvní pokutu ve výši [částka] na okamžik ukončení smlouvy (povinnost vrátit koncové zařízení nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy). Žádná z listin předložených žalobkyní přitom neprokazuje samotnou skutečnost, že uvedená smlouva byla ukončena výpovědí, jak tvrdí žaloba, v tomto směru zůstalo toliko u žalobního tvrzení ničím neprokázaného, když za důkaz o ukončení smlouvy nelze považovat toliko dopis [právnická osoba] ze dne [datum] (adresovaný žalovanému s výzvou k vrácení technického zařízení, v němž je uvedeno, že smlouva byla ukončena dne [datum]), ani doporučeně zaslanou předžalobní výzvu ze dne [datum] (i v těchto listinách je jen tvrzení o ukončení smlouvy, přitom skutečnost, že skutečně došlo k ukončení smlouvy žalobkyně předloženými listinami vůbec neprokázala). 6. Při hodnocení shora uvedených důkazů soud uzavřel, že žalobkyně prokázala svá tvrzení, že je právní nástupkyní původního poskytovatele služeb elektronických komunikací, která uzavřela uvedený smluvní vztah s žalovaným jako uživatelem internetu, neprokázala však v řízení, že došlo k ukončení smlouvy o poskytování služby na internetu [číslo] s žalovaným a tedy ke vzniku nároku na smluvní pokutu, když vznik nároku je vázán na prodlení s vrácením zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy. Nadto v daném případě se jedná o smlouvu spotřebitelskou a samotná smlouva jasný závazek ke vzniku nároku na smluvní pokutu neobsahuje, obsahuje toliko text:„ Uživatel bere na vědomí a podpisem smlouvy souhlasí s těmito smluvními pokutami: smluvní pokuta ve výši [částka] za nevrácení, poškození nebo zničení zapůjčeného [zařízení] nebo [zařízení]“. Samotné podmínky vzniku nároku na smluvní pokutu smlouva neobsahuje, ty jsou obsaženy v čl. 13 Zvláštních podmínek pro službu internetu [právnická osoba], tedy v listině, žalovaným nepodepsané. Pokud se však jedná o ukládání smluvních pokut v souvislosti s uzavíráním spotřebitelských smluv, jejich uložení je přípustné pouze za předpokladu, že je pokuta sjednána v samotné spotřebitelské smlouvě. Spotřebitelskou smlouvou je přitom listina, na kterou spotřebitel připojuje svůj podpis, jak potvrdil Ústavní soud již ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne [datum]. 7. Z uvedených důvodů soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl, když po právní stránce věc posoudil podle ustanovení § 2048 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (o smluvní pokutě). 8. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšný žalovaný by měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, podle obsahu spisu mu však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.