38 C 305/2020-19 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 13. 8. 2020, se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 17. 6. 2020 do zaplacení, a to jako jí postoupené pohledávky ze smlouvy o poskytování služby na internetu [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] ([IČO]) jako poskytovatelem služeb elektronických komunikací na straně jedné a žalovanou jako uživatelem na straně druhé a dodatku k této smlouvě ze dne [datum]. Na základě této smlouvy zajišťovala žalobkyně žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne [datum], kdy byla smlouva ukončena. Podle Zvláštních podmínek pro kombinovanou službu televize [anonymizováno] měla žalovaná povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy [číslo] vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, kterým se v případě žalované rozumí: a) [zařízení] [anonymizováno 8 slov], b) [zařízení] [anonymizováno 8 slov], c) [zařízení] [anonymizováno], která žalovaná od žalobkyně převzala, což stvrdila svým podpisem na smlouvě [číslo]. V rozporu se svými povinnostmi žalovaná žalobkyni zařízení po ukončení smlouvy nevrátila, v důsledku čehož vznikl žalobkyni podle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení [zařízení] [anonymizováno 8 slov], [anonymizováno] [anonymizováno] [částka] [anonymizováno 8 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] a ve výši 5 000 Kč za nevrácení [zařízení] [anonymizováno 7 slov]. Žalovaná byla vyzvána dne 27. 5. 2020 ze strany právního zástupce žalobkyně k vrácení zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácená technická zařízení. Žalovaná ani na základě takového upomenutí před podáním žaloby své závazky vůči žalobkyni nesplnila ani částečně. Žalovaná se neuhrazením vyúčtované smluvní pokuty v celkové výši 15 000 Kč dopustila porušení svých právních povinností plynoucích ze smluvního vztahu a ocitla se v prodlení. Žalobkyně tak má za to, že jí podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, přísluší kromě nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené příslušným nařízením vlády, proto uplatňuje současně s nárokem na zaplacení jistiny rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč, a to s ohledem na dodatečnou sedmidenní lhůtu ke splnění povinností poskytnutou právním zástupcem žalobkyně žalované ve výzvě ze dne 27. 5. 2020, za dobu od 17. 6. 2020 do zaplacení. 2. Soudem vydaný a žalobě vyhovující elektronický platební rozkaz se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl zrušen. 3. Žalovaná, ač usnesením vyzvána, aby se k podané žalobě písemně vyjádřila, tak ve stanovené lhůtě neučinila. 4. Soud pak pokračoval v řízení dle ust. § 115a o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání, když souhlas účastníků s tímto procesním postupem je ve spise doložen. 5. Soud má z listin předložených žalobkyní za prokázáno: Mezi [právnická osoba] ([IČO]) jako poskytovatelem služeb elektronických komunikací na straně jedné a žalovanou jako uživatelem na straně druhé byla uzavřena dne [datum] smlouva o poskytování služby na internetu [číslo] (kombinovaná televize), dne [datum] ještě dodatek k této smlouvě, na listinách je vedle podpisu poskytovatele připojen podpis žalované, součástí ujednání je ve spodní části mimo jiné text:„ Uživatel bere na vědomí a podpisem smlouvy souhlasí s těmito smluvními pokutami: smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za nevrácení, poškození nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného koncového zařízení“; více v tomto směru samotná smlouva ohledně smluvní pokuty neuvádí. Předmětem plnění podle smlouvy je závazek poskytovatele k poskytování objednaných služeb elektronických komunikací uživateli a oproti tomu závazek žalované jako uživatele hradit mimo jiné cenu za nájem koncových zařízení, poplatek za instalaci a aktivaci služby ve výši podle aktuálního tarifu a veškeré další poplatky a odměny za služby v souladu se smluvními dokumenty. Ve smlouvě a dodatku jsou uvedeny typy zařízení a číslo, v listinách však soud nenalezl žádné prohlášení žalované o tom, že by zařízení (set-top boxy) od poskytovatele převzala (je zde toliko poznámka„ nájem“ a„ samoinstalace“). Podle [číslo listu] Zvláštních podmínek pro službu kombinovaná televize [anonymizováno]„ V případě ukončení smlouvy je účastník povinen technické zařízení vrátit [anonymizováno] (tj. poskytovateli) ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy“. Podle [číslo listu] vrácením technického zařízení ze strany účastníka se rozumí jeho odeslání a doručení na adresu skladů [anonymizováno] uvedených na webových stránkách [anonymizováno], protokolární odevzdání technikovi, nebo odevzdání v provozovně [anonymizováno] Smlouva přitom výslovně na tyto Zvláštní podmínky pro službu kombinovaná televize [anonymizováno] neodkazuje, toliko v Závěrečných ujednáních je uvedeno:„ Součástí ujednání jsou i další Smluvní dokumenty, zejména Všeobecné obchodní podmínky, Zvláštní podmínky pro službu [anonymizována dvě slova] a Ceník. Smlouva samotná ani její dodatek tedy jasný závazek zakládající vznik nároku na smluvní pokutu neobsahují; jasné ujednání o podmínkách, za nichž je žalovaná jako uživatel povinna zaplatit smluvní pokutu obsahuje dokument, který je nazván Zvláštní podmínky pro službu kombinovaná televize [anonymizováno], tedy listina, kterou však žalovaná jako uživatel nepodepsala. Byť nikoliv ve smlouvě, ale v uvedeném [číslo listu] Zvláštních podmínek pro službu kombinované televize [anonymizována dvě slova], jsou ujednány podmínky vzniku nároku na smluvní pokutu, i tyto podmínky stanoví vznik práva na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč na okamžik ukončení smlouvy (povinnost vrátit koncové zařízení nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy). Žádná z listin, předložených žalobkyní přitom neprokazuje samotnou skutečnost, že smlouva byla ukončena, jak tvrdí žaloba, v tomto směru zůstalo toliko u žalobního tvrzení ničím neprokázaného, když za důkaz o ukončení smlouvy nelze považovat toliko dopis [právnická osoba] ze dne [datum] (adresovaný žalované s výzvou k vrácení technického zařízení, v němž je uvedeno, že smlouva byla ukončena dne [datum]), ani doporučeně zaslanou předžalobní výzvu ze dne 27. 5. 2020 (i v těchto listinách je jen tvrzení o ukončení smlouvy, přitom skutečnost, že skutečně došlo k ukončení smlouvy žalobkyně předloženými listinami vůbec neprokázala). 6. Při hodnocení shora uvedených důkazů soud uzavřel, že žalobkyně prokázala svá tvrzení, že je právní nástupkyní původního poskytovatele služeb elektronických komunikací, která uzavřela uvedený smluvní vztah s žalovanou jako uživatelem kombinované televize, neprokázala však v řízení, že došlo k ukončení smlouvy o poskytování služby televizního vysílání prostřednictvím internetu [číslo] s žalovanou a tedy vzniku nároku na smluvní pokutu, když vznik nároku je vázán na prodlení s vrácením zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy. Nadto v daném případě se jedná o smlouvu spotřebitelskou a samotná smlouva jasný závazek ke vzniku nároku na smluvní pokutu neobsahuje, obsahuje toliko text:„ Uživatel bere na vědomí a podpisem smlouvy souhlasí s těmito smluvními pokutami: smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za nevrácení, poškození nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného koncového zařízení“. Samotné podmínky vzniku nároku na smluvní pokutu smlouva (která je smlouvou formulářovou) neobsahuje, ty jsou obsaženy v [číslo listu] Zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova], tedy v listině, žalovanou nepodepsané. Pokud se však o ukládání smluvních pokut v souvislosti s uzavíráním spotřebitelských smluv, jejich uložení je přípustné pouze za předpokladu, že je pokuta sjednána v samotné spotřebitelské smlouvě. Spotřebitelskou smlouvou je přitom listina, na kterou spotřebitel připojuje svůj podpis, jak potvrdil Ústavní soud již ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013. Z uvedených důvodů soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšná žalovaná by měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, podle obsahu spisu jí však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.