10 C 168/2021-37 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 29. 6. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 6 279 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 30. 12. 2019 pomocí prostředků komunikace na dálku Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč, které dlužník čerpal bezhotovostně převodem na svůj bankovní účet a zavázal se tuto částku vrátit spolu s dohodnutým poplatkem za poskytnutí úvěru 1 135 Kč nejpozději 27. 1. 2020, což neučinil. Žalobce dále požadoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny kapitalizovanou pro období 17. 9. 2020 až 29. 6. 2021 v částce 1 144 Kč. Žalobce uvedl, že posoudil schopnost dlužníka úvěr splácet prostřednictvím výpisu z jeho bankovního účtu případně výplatními lístky, a dospěl k závěru, že dlužník je schopen úvěr splácet. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, ovšem se závěrem, že věřitel neprokázal svá tvrzení o tom, že řádně zkoumal schopnost dlužníka splácet úvěr, neboť nepředložil v návrhu označené listinné důkazy v podobě výpisu z účtu (ten, který byl předložen, nezachycuje žádný pravidelný měsíční příjem dlužníka) případně výplatních lístků. Další dokazování soud pro nadbytečnost neprováděl. 4. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se věřitel domáhá zaplacení nedoplatku jistiny úvěru. Věřitel totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl dlužníkovi částku ve výši 4 000 Kč, kterou dlužník dosud nevrátil. Zbývající částky představující zejména poplatky a smluvní pokutu vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť věřitel neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 86 shora cit. zákona. V řízení sice tvrdil, že vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutý úvěr splácet. Tato tvrzení však již žádným způsobem neprokázal. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že dlužník obdržel od věřitele částku ve výši 4 000 Kč, kterou nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, případně jejím příslušenství. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši postačovalo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. 6. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla úspěšná z 64 %, žalovaná strana byla úspěšná z 36 %, poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí tedy 28 % ve prospěch strany žalující, které tak přísluší nárok na náhradu nákladů řízení neúspěšnou žalovanou stranou, a to právě v rozsahu 28 % z částky 1 968 Kč která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z odměny za právní zastoupení v celkové výši 500 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka v polovině sazby - neobsahuje ani skutkový ani právní rozbor), když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 1 bod 1 adv. tar. 200 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč, když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 5 písm. a) adv. tar. 100 Kč a z částky 168 Kč odpovídající 21 % DPH ze základu 800 Kč. K aplikaci ust. § 14b adv. tarifu soud přistoupil, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že typově shodné návrhy byly v minulosti a jsou i v současnosti tímtéž žalobcem u zdejšího soudu, a to nejen v senátu 10 C, podávány opakovaně, když se liší se pouze v osobě na straně žalované.