10 C 197/2021-29 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 26. 5. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 21 950 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen věřitel), uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 21. 9. 2014 Smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s ročním 23,72% úrokem za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 2 800 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 1. 11. 2015. Dlužník půjčku řádně nesplácel a ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 16 904 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek 5 046 Kč. Žalobce dále požadoval úrok počítaný z dlužné jistiny od 2. 11. 2015 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 16 662,24 Kč a dále až do zaplacení a zákonný úrok z prodlení počítaný rovněž z dlužné jistiny od 9. 11. 2015 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 5 628,30 Kč a dále až do zaplacení. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením. 2. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o půjčce, kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávky včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou. Z těchto listin učinil skutková zjištění, jak uvedeno shora, která následně zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, z něhož při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. Pouze nevzal za prokázané tvrzení o tom, že dlužníkovi bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva, což bude rozvedeno níže. 4. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012, obč. zák., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle ust. § 2392 odst. 1 zákona č.89/2012, věta prvá, lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku na jistině zápůjčky, poplatku za administrativní činnost, poplatku za hotovostní inkaso splátek a úroků za dobu trvání smlouvy (do okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky), kteréžto všechny částky byly zřetelně a srozumitelně stanoveny pevnou a neměnnou částkou v samotné smlouvě o zápůjčce, kterou soud neshledal neplatnou. Důvodný není pouze požadavek na zaplacení smluvních úroků za dobu po skončení původně sjednané doby platnosti smlouvy o zápůjčce, když to výslovně zapovídá čl. 1 smluvních podmínek. Proto byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. 7. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., když oznámení o postoupení pohledávky i předžalobní výzva byly doručovány na adresu dlužníka, kterou dlužník jako svou adresu pobytu či doručovací adresu věřiteli nesdělil, zároveň žalobce v rámci svých tvrzení nevysvětlil, na základě čeho doručoval na adresu jinou. Nadto, žalující strana byla ve věci převážně neúspěšná (pokud za neúspěch žalobce soud považuje zamítnuté úroky za dobu po skončení platnosti smlouvy až do zaplacení – do rozhodnutí soudu) a strana žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala.