10 C 31/2021-33 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 4. 11. 2020 domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 9 188,80 Kč představující dluh z titulu neuhrazeného zůstatku revolvingového úvěru, který žalovanému (dlužníkovi) dne 13. 7. 2017 poskytl právní předchůdce žalobce, zahraniční společnost [právnická osoba], sídlem na [označení sídla], [anonymizováno 6 slov] [] [], [anonymizována dvě slova] [číslo] (dále jen věřitel). Dlužník úvěr čerpal dne 13. 7. 2017 částkami 8 000 Kč a 2 000 Kč a dne 21. 8. 2017 částkou 2 700 Kč, celkem v dílčích platbách věřiteli vrátil částku 12 730 Kč. Pohledávka byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019, o čemž byl žalovaný původním věřitelem vyrozuměn. Věřitel před poskytnutím úvěru zkoumal schopnosti dlužníka úvěr splácet a na základě provedeného šetření dospěl k závěru, že dlužník je toho schopen. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>3. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,</i> <i>§ 86</i> <i>(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>§ 87</i> <i>(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 4. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobu je nutno zamítnout, neboť žalobce nepředložil žádné důkazy k prokázání svých tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Soud má tedy za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Vzhledem k tomu, že dlužník uhradil věřiteli, dle jeho vlastních tvrzení, více, než činila čerpaná jistina, nevzniklo na jeho straně žádné obohacení, proto je na místě žalobu zamítnout v plném rozsahu. 5. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšné žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, ani žádné nepožadovala.