10 C 335/2020-31 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 10. 9. 2020 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 12 480 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 9. 6. 2017 Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi úvěr ve výši 8 000 Kč a dlužník se zavázal čerpaný úvěr splácet ve 13 pravidelných měsíčních splátkách, a to spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 520 Kč, poslední splátka měla být uhrazena 9. 7. 2018. Dlužník řádně nesplácel a ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 8 000 Kč a na poplatku 4 480 Kč. Tato pohledávka byla z věřitele postoupena na spol. [právnická osoba], [anonymizována dvě slova], [IČO], která pohledávku postoupila na žalobce. Žalobce v návrhu uvedl, že před poskytnutím úvěru zkoumal schopnosti dlužníka úvěr splácet, a to zejména zjištěním přijmu dlužníka. Věřitel dospěl k závěru, že dlužník bude schopen úvěr splatit. 2. Soud provedl důkaz smlouvami o postoupení pohledávek, smlouvou o úvěru a žádostí o poskytnutí úvěru. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, 3. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012, obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 4. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když bylo prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal, zavázal se k úhradě jistiny i poplatku a že platně uzavřená smlouva zřetelně a srozumitelně stanovila rozsah finančních prostředků, které byl žalovaný povinen vrátit a způsob tohoto vrácení. Rovněž žalobce prokázal, že je dána jeho věcná legitimace ve sporu. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině a kolik na souhrnném poplatku. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá víc, než podle smlouvy může, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. Po právu byl shledán požadavek žalobce na úhradu úroků z prodlení, a to z dlužné jistiny. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. účinného ke dni splatnosti. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno shora. 5. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšné žalující straně náleží právo na jejich náhradu vůči straně žalované v částce 2 071 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny za právní zastoupení v celkové výši 750 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka v polovině sazby), když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 1 bod 2 adv. tar. 300 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč, když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 5 písm. a) adv. tar. 100 Kč a z částky 221 Kč odpovídající 21 % DPH ze základu 1 050 Kč. K aplikaci ust. § 14b adv. tarifu soud přistoupil, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že typově shodné návrhy byly v minulosti a jsou i v současnosti tímtéž žalobcem u zdejšího soudu, a to nejen v senátu 10 C, podávány opakovaně, když se liší se pouze v osobě na straně žalované.