10 C 341/2020-49 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 12. 10. 2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 7 172,33 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v období od 3. 10. 2018 do 6. 6. 2019 resp. od 7. 6. 2019 do 27. 12. 2019 dodal žalované do odběrního místa [obec], [ulice a číslo], a tato v tomto místě odebrala celkem 3,106 MWh resp. 1,589 MWh elektrické energie na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 24. 9. 2018, podle které byla žalovaná zařazena do distribuční sazby D02d s hodnotou jističe 16A. Kupní cenu v celkové výši 7 492 Kč resp. 1 889,07 Kč vyúčtovanou fakturou [číslo] resp. [číslo] splatnou v souladu s obchodními podmínkami dne 24. 6. 2019 resp. 20. 1. 2020 žalovaná do podání žaloby uhradila pouze částečně v případě prvé faktury, částkou 1 000 Kč dne 9. 7. 2019, částkou 1 119 Kč dne 26. 8. 2019, částkou 781 Kč dne 18. 9. 2019, částkou 338 Kč dne 18. 9. 2019 a částkou 118,24 Kč dne 9. 3. 2020. Žalobce dále požadoval smluvní poplatek ve výši 240 Kč za zaslání upomínky z důvodu neuhrazení dlužných plateb, vyúčtování tohoto poplatku žalobce provedl upomínkou ze dne 30. 10. 2019. Konečně žalobce požadoval také poplatek za odpojení od distribuční sítě ve výši 907,50 Kč, přesněji náhradu tohoto poplatku, když odpojení provedl distributor, [právnická osoba], kterému žalobce poplatek v uvedené výši uhradil. Odpojení žalované bylo provedeno dne 4. 12. 2019 z důvodu zjištění neoprávněného odběru elektrické energie, konkrétně z důvodu prodlení žalované s platbami za odběr elektřiny. 2. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, ovšem s výjimkou tvrzení o sjednání poplatku za upomínku ve výši 240 Kč a tvrzení o sjednání povinnosti žalované uhradit náklady za odpojení od distribuční sítě ve výši 907,50 Kč. 3. Smlouva o sdružených službách dodávky elektrické energie (zemního plynu) je kupní smlouvou speciálně upravenou v § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. Podle něj se smlouvou o sdružených službách dodávky elektrické energie (zemního plynu) zavazuje výrobce elektrické energie (zemního plynu) nebo obchodník s elektrickou energií (zemním plynem) dodávat zákazníkovi elektrickou energii (zemní plyn) a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy, distribuce nebo uskladnění elektrické energie (zemního plynu) a zákazník se zavazuje zaplatit za tyto služby cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Podle ust. § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 4. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná, a to pokud jde o neuhrazenou cenu za dodávku elektrické energie. V řízení bylo prokázáno, že žalobce ve dvou případech dodal a žalovaná v dohodnutém odběrním místě odebrala shora uvedené množství dané komodity, byla tak povinna zaplatit odpovídající kupní cenu, což neučinila. Pokud se jedná o výši kupní ceny, tak z předmětné smlouvy vyplývá, že žalobce tuto výši může upravovat v návaznosti na příslušná cenová rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Sama žalovaná k žalobě na svou obranu neuvedla žádné skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobce, a vzhledem k tomu, že nelze prokazovat negativní skutečnosti, přešlo důkazní břemeno na žalovanou, která byla povinna prokázat, že požadovanou částku zaplatila. Spolu s pohledávkou byly přiznány také úroky z prodlení v zákonné výši vycházející z vl. nař. č.351/2013 Sb. ve znění platném ke dni začátku prodlení, k němuž došlo dnem následujícím po splatnosti té které faktury. Po právu již však nebyly shledány nároky na úhradu„ poplatku“ za odpojení od distribuční sítě a poplatek za zaslání upomínky. V případě poplatku za zaslání upomínky žalobce neprokázal, že na takovémto poplatku a v takovéto výši byli účastníci dohodnuti, z přiložených ceníků taková povinnost ani v takovéto výši nevyplývala. Nebylo ani zřejmé, za jaké konkrétní porušení platebních povinností byla upomínka zaslána. Pokud jde o částku 907,50 Kč, kterou žalobce zaplatil distributorovi za provedení odpojení žalované od distribuční sítě, žalobce rovněž neprokázal, že k takovému přechodu platební povinnosti (a tedy náhradě těchto nákladů) se žalovaná v případě porušení svých platebních povinností zavázala. Pakliže by se takto zavázat měla, musel by být tento její závazek konkretizován co do výše, tedy nejméně odkazem na ceník distributora, což rovněž prokázáno, ani tvrzeno nebylo. Pakliže se žalobce domáhal úhrady této náhrady nákladů odpojení z titulu vynaložení nákladů za účelem zabránění vzniku„ dalších škod“, jak rozvádí ve svém podání ze dne 8. 3. 2021 a 21. 2. 2022, postrádá toto jeho doplnění tvrzení podstatnou konkretizaci zejména v tom směru, jaké další škody žalobci hrozily a v čem přesně spočívaly. Jen takto by poté bylo možno posoudit nutnost zásahu k zabránění jejich vzniku, a to právě provedeným odpojením. V tomto ohledu tedy žalobce neunesl břemeno tvrzení, když pouze„ přecitoval“ znění zákona, konkrétně ust. § 2902 a 2903 obč. zák. Z těchto důvodů soud žalobu, pokud jde o tyto dva uplatněné nároky, zamítl, ve zbytku žalobě vyhověl, jak uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku. 5. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla úspěšná z 84 %, žalovaná strana byla úspěšná z 16 %, poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí tedy 68 % ve prospěch strany žalující, které tak přísluší nárok na náhradu nákladů řízení neúspěšnou žalovanou stranou, a to právě v rozsahu 68 % z částky 1 489 Kč která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za právní zastoupení v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka), když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 1 bod 1 adv. tar. 200 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč, když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 5 písm. a) adv. tar. 100 Kč a z částky 189 Kč odpovídající 21 % DPH ze základu 900 Kč.