109 C 11/2022-32 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 24. 5. 2022 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 20 203 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalobkyně (dále jen věřitel) uzavřela s žalovaným (dále jen dlužník) dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi částku 20 000 Kč a dlužník se zavázal věřiteli vrátit poskytnutý úvěr spolu s efektivním ročním 108,84 % úrokem z úvěru v 48 měsíčních splátkách po 1 336 Kč vždy k 22. dni v měsíci počínaje červnem 2019. Schopnost dlužníka řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, prohlášení dlužníka, na základě kterých bylo zjištěno, že volné měsíční zdroje dlužníka jsou dostatečné. Dále věřitel ověřil úvěrovou historii dlužníka v databázích SOLUS a NKRI, a provedl i lustraci dlužníka v insolvenčním rejstříku, a to s negativním výsledkem. Dlužník řádně nesplácel a ke dni zesplatnění úvěru 26. 10. 2020 dlužil na nové jistině po zesplatnění úvěru částku 21 964,83 Kč, která sestávala z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 18 489,48 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 478,35 Kč, ze smluvní pokuty 2 994 Kč, na kterou má věřitel právo vždy ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou je dlužník v prodlení 30 dnů, z nákladů upomínání 3 000 Kč, na které má věřitel právo vždy ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je dlužník v prodlení 15 dnů, a ze smluvní pokuty 7 006 Kč, kterou je věřitel oprávněn požadovat ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru (původní nesplacená jistina a úroky z této jistiny ke dni zesplatnění úvěru) ode dne po zesplatnění úvěru do zaplacení. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení počítaný z nové dlužné jistiny, nákladů upomínání a smluvní pokuty za prodlení se splátkami, a to od 28. 10. 2020 do zaplacení a roční 75,95 % úrok z úvěru z původní nesplacené jistiny od 28. 10. 2020 do zaplacení s tím, že suma tohoto úroku je limitována částkou 76 953 Kč. Po zesplatnění celého úvěru uhradil žalovaný žalobkyni v 9 splátkách celkem částku 14 764 Kč a do zesplatnění uhradil 14 splátek v celkové výši 18 704 Kč. Dohromady tak žalovaný uhradil na předmětný úvěr částku 33 468 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl při jednání dne 10. 8. 2022 důkaz smlouvou o úvěru, oznámením o schválení úvěru, hodnocením klienta, dokladem o vyplacení úvěru, výplatní páskou žalovaného za duben 2019, kartou klienta, výřezem výpisu z účtu žalovaného z května 2018 o počátečním a konečném zůstatku na tomto účtu, potvrzením zaměstnavatele a pracovní smlouvou. Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za prokázáno, že dne [datum] podepsala za žalobkyni jako věřitele osoba oprávněná za něho jednat a žalovaný jako klient (zde dlužník) listinu takto nadepsanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč. Dopisem z 24. 5. 2019 bylo žalovanému oznámeno schválení úvěru ke smlouvě [číslo] za částku 20 000 Kč s tím, že klient pak uhradí žalobkyni částku 64 128 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 1 336 Kč s pevnou zápůjční úrokovou sazbou 108,84 % ročně. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázáno, že částka 20 000 Kč byla dne 23. 5. 2019 připsána na bankovní účet žalovaného pod [variabilní symbol]. Z hodnocení klienta má soud za prokázáno, že dlužník měl po zohlednění jeho pravidelných měsíčních příjmů ve výši 23 247 Kč a výdajů ve výši 8 387 Kč, bez zaplacení splátky 1 336 Kč mít k dispozici měsíčně 13 860 Kč. Jako výdaje dlužníka postačil věřiteli statistický údaj o životním minimu a pokud jde o náklady na bydlení, ty dlužník vyčíslil na částku 2 000 Kč za situace, kdy bydlí v pronájmu a doklad o inkasu nebyl doložen. Podle částečného výpisu z osobního účtu žalovaného - základní údaje účtu za květen 2018 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného 157 Kč a konečný zůstatek - 303,82 Kč. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel. 4. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru: § 86 Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně totiž prokázala pouze tu skutečnost, že poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaný vrátil, dokonce v celkové částce přesahující 30 000 Kč (přesně 33 468 Kč). Vše, co žalobkyně žalobou žádá, tedy částky představující úroky, smluvní pokuty či jiné náklady, jejichž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu, protože tato smlouva byla shledána neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr, přesněji v daném případě úvěr dlužníkovi poskytla přesto, že nedostatečným způsobem ověřovala zejména způsob bydlení dlužníka a s tím spojené náklady. Soud dlužníkův měsíční žalobkyní tvrzený disponibilní zůstatek 13 860 Kč neshledal odpovídajícím skutečnosti s ohledem na ryze statistický, a tedy neprokázaný, neověřený údaj o výdajích žalovaného spočívající v částce odpovídající životnímu minimu, ovšem zejména s ohledem na naprosto nepravděpodobnou výši nákladů na bydlení 2 000 Kč, a to bez doložení inkasních poplatků, když žalovaný uvedl, že bydlí v pronájmu. K výdajům nebyla připočtena ani splátka vyplývající z předmětného úvěru a k tomu již žalovaný splácel žalobkyni měsíční splátku 2 977 Kč na základě smlouvy [číslo]. Zde tedy věřitel nepostupoval v souladu s požadavky zákona a řádně poměry dlužníka neprověřil. Náklady bydlení za pronajatý byt či dům nemohou (a nemohly ani v době poskytnutí úvěru) včetně úhrady nákladů na energie představovat pouze 2 000 Kč měsíčně. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od žalobce částku ve výši 20 000 Kč, kterou zcela, dokonce s přeplatkem vrátil, a proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. 6. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšné žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.