16 C 240/2021-23 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 7. 2021 domáhala se žalobkyně proti žalované zaplacení částky 3 510 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaná stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaná splnila dne 30. 9. 2015. Žalované zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatila televizní poplatky za období specifikované v detailu dluhu žalované, a dluží tak žalobkyni celkem částku 3 510 Kč, která představuje dlužné televizní poplatky za období od měsíce července 2018 do měsíce srpna 2020 v měsíční výši 135 Kč. Kromě práva na zaplacení dlužné částky domáhala se žalobkyně také přiznání úroku z prodlení v zákonné výši, v návaznosti na splatnost jednotlivých televizních poplatků, s tím, že ke dni 15. 7. 2021 kapitalizovala tento úrok, který činí celkem 623,99 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná ovšem svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Z výpisu z evidence České pošty ze dne 21. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaná přihlásila televizní přijímač tiskopisem„ Přihláška poplatníka“ dne 30. 9. 2015 a dosud se z této evidence neodhlásila. 5. Z výpisu detailu dluhu žalované soud dále zjistil, že žalovaná za období července 2018 až srpna 2020 nezaplatila žalobkyni na televizním poplatku žádnou částku. 6. Z výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků soud dále zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 27. 11. 2020 k zaplacení dluhu na televizních poplatcích včetně příslušenství ve výši 7 312,66 Kč, a to nejpozději do 15 dnů od doručení této výzvy s tím, že v případě marného uplynutí lhůty využije žalobkyně svého práva domáhat se zaplacení dlužné částky cestou soudního řízení. 7. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., v platném znění je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle ust. § 6 téhož zákona ve znění účinném od 1. 1. 2008 dosud činí poplatek částku 135 Kč měsíčně. Podle ust. § 7 odst. 2 věta prvá téhož zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce. 8. Z výsledků provedeného dokazování a tvrzení žalobkyně, kterým nebylo odporováno, vzal soud za prokázáno, že se žalovaná stala jako držitelka televizního přijímače poplatníkem televizního poplatku, když se v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., přihlásila do stanovené evidence poplatníků. Svou zákonnou povinnost platit televizní poplatky však žalovaná neplnila řádně, neboť za období od měsíce července 2018 do měsíce srpna 2020 nezaplatila televizní poplatky v celkové výši 3 510 Kč, když měsíčně činila poplatková povinnost částku 135 Kč podle ust. § 6 zákona č. 348/2005 Sb., v platném znění. Soud proto podané žalobě vyhověl, a to včetně požadovaných úroků z prodlení, v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; výše úroků přitom koresponduje s výší stanovenou dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu od splatnosti každého jednotlivého měsíčního poplatku stanovené v souladu s ust. § 7 odst. 2 věta prvá zákona č. 348/2005 Sb. Výši úroku z prodlení přitom žalobkyně doložila specifikací výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 15. 7. 2021 na výslednou částku 623,99 Kč. 9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému. V souladu s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/12 soud považuje za účelně vynaložené náklady pouze náklady na soudní poplatek ve výši 400 Kč, nikoliv náklady na právní zastoupení. Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků. Jejich základ, výše, vymezení předmětu poplatků, definování poplatníka, určení způsobu placení poplatků a související otázky jsou detailně upraveny zákonem. Podaná žaloba je tzv. formulářovou žalobou (žalobkyně podává hromadně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu přihlášení poplatníka do evidence, období, za které nebyly poplatky placeny, a výší žalované částky). Kromě toho se jedná o bagatelní věci a žalované nebyla dána faktická možnost změnit obsah právního vztahu. V takovém případě se na straně žalobkyně a jejího zástupce jedná fakticky jen o administrativní úkony, nikoliv o úkony právní služby. Z uvedeného rovněž plyne, že stát pro fungování žalobkyně vytváří podmínky ve formě zákonných záruk a jeho postavení je tak ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru značně odlišné a do určité míry výsadní. Proto lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, a to právě i ve vztahu k nutnosti jeho zastoupení advokátem; žalobkyně by měla disponovat dostatečným personálním aparátem pro jednoduchou agendu vymáhání televizních poplatků, která z povahy věci patří k jedné z jejích činností. Dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovanou zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.