17 C 132/2021-88 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované náhrady škody a nemajetkové újmy v souvislosti s trestním stíháním, které proti ní bylo vedeno pro přečin pomluvy v době od [datum] do pravomocného zproštění obžaloby [datum] z důvodu, že skutek není trestným činem. Po částečném zastavení řízení ohledně požadavku na náhradu škody, spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu, žalobkyně požaduje zaplacení 250 000 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nezákonného trestního stíhání. Poukázala na nezanedbatelnou délku trestního stíhání, původní vrácení věci soudu prvního stupně, zásahy do osobní a profesní sféry, psychickou zátěž a nejistotu, medializaci případu a zveřejnění obžaloby v několika věcech v insolvenčním rejstříku, dosavadní bezúhonnost. Oba nároky žalobkyně nejprve uplatnila [datum] u žalované, ta však její žádost v zákonné lhůtě nevyřídila. Proto žalobkyně ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty požaduje rovněž přiznání zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání z [datum], což žalobkyni sdělila i dopisem v průběhu řízení, v němž se jí současně omluvila a informovala ji o vyplacení částky 108 906,58 Kč za náklady vynaložené na obhajobu. Jakékoliv další plnění z titulu nemajetkové újmy odmítla, protože podle ní jednak nebyla tvrzená nemajetková újma prokázána, jednak omluvu a konstatování porušení práva považovala za dostačující. Zdůraznila zejména skutečnost, že ke zproštění obžaloby pro naplnění zásady subsidiarity trestní represe došlo proto, že žalobkyně se ke svému jednání doznala v rámci smíru uzavřeného s poškozeným, v němž se mu omluvila za nepravdivé informace. 3. Účastníci učinili nesporným, že -) žalobkyně podáním z [datum], které bylo žalované téhož dne doručeno, uplatnila nárok na náhradu újmy tak, jak je popsán v žalobě, -) žalovaná dopisem z [datum] sdělila žalobkyni, že konstatuje vydání nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání, že se za ně omlouvá a že jí poskytuje náhradu nákladů obhajoby 108 906,58 Kč, -) žalovaná následně žalobkyni tuto částku zaplatila, -) trestní stíhání žalobkyně bylo zahájeno usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství [anonymizována dvě slova], Územního odboru [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], pro přečin pomluvy podle § 184 odst. 1., 2 trestního zákoníku, -) další průběh trestního stíhání popsaný v žalobě a ve vyjádření žalované k žalobě, -) žalobkyně působila před zahájením trestního stíhání, jakož i po dobu jeho trvání jako insolvenční správkyně. 4. Odpovědnost státu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím je upravena zákonem č. 82/1998 Sb. Podle § 3 odst. 1 písm. a) stát odpovídá mimo jiné za újmu, kterou způsobily státní orgány, a to podle § 5 písm. a) mimo jiné rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Podle § 7 odst. 1 má právo na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím účastník řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož vznikla újma. Podle § 8 odst. 1 a 3 lze nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, přičemž rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě újmy vázán. Současně, nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 31a bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 14 odst. 1 a 3 a § 15 odst. 2 jsou podmínkami pro uplatnění nároku u soudu předchozí uplatnění nároku u příslušného úřadu státu, v daném případě u Ministerstva spravedlnosti ČR, a neuspokojení tohoto nároku ze strany státu ve lhůtě šesti měsíců od jeho uplatnění. 5. Předpoklady pro vznik odpovědnosti státu podle citovaného zákona jsou zásadně tři - existence odpovědnostního titulu, porušení konkrétního práva žalobkyně a vznik újmy, příčinná souvislost mezi prvními dvěma. 6. V prvé řadě soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 108 906,58 Kč, kterou jí žalovaná zaplatila v průběhu řízení [datum] a ohledně které bylo řízení (společně s nepřiznanou částkou 5 445,02 Kč a úrokem z ní) zastaveno. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení této částky v uplatnění nároku, které jí bylo doručeno [datum]. Nezaplacením v šestiměsíční zákonné lhůtě od uplatnění nároku se dostala žalovaná dnem následujícím po jejím uplynutí, tedy dnem [datum], do prodlení, a proto žalobkyni od tohoto data až do zaplacení náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. <b>7. Dále se soud zabýval požadavkem na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání.</b> 8. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] a shodných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalobkyně byla nejprve rozsudkem okresního soudu z [datum] ([číslo listu]) zproštěna obžaloby pro skutek spočívající v tom, že poskytla [datum] [jméno] [příjmení], o kterém věděla, že je novinář, jenž informace využije k sepsání článku, vědomě několik lživých informací o JUDr. [jméno] [příjmení] a Ministerstvu spravedlnosti zastoupeném Mgr. [jméno] [jméno], Ph.D. Stručně shrnuto, že situace kolem zvláštního povolení insolvenčních správců je poplatná pořekadlu„ rovnější mezi rovnými“, že se neměří všem správcům stejným metrem, že existuje insolvenční správce se zvláštním povolením získaným na základě zkoušky v roce [rok], který ji dosud neopakoval, takže jeho povolení mu zaniklo ještě před účinností novely insolvenčního zákona [datum], přesto tento správce nadále vstupuje do největších insolvenčních řízení; dále že správní řízení je s ním vedeno pouze„ na oko“, jako mávnutím proutku se najednou přestaly konat zkoušky zvláštních správců, změnila se komise zkoušející správce a pracuje se na novele zákona ohledně podmínek pro opakované zkoušky; že tento správce nebyl pozván na další termín zkoušky, protože čeká na příznivou novelu, aby zkouškou prošel. Žalobkyně se pozastavovala nad tím, jak je možné, že to nikdo neřeší, a co se na ministerstvu vlastně děje? V popsaném skutku byl spatřován přečin pomluvy podle § 184 odst. 1 a 2 trestního zákoníku a ke zproštění došlo podle § 226 písm. b) trestního řádu, tedy proto, že skutek není trestným činem. Tento první zprošťující rozsudek byl odůvodněn dvěma závěry. Jednak že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu ve formě úmyslu pro nevědomost žalobkyně o nepravdivosti informací týkajících se vykonání zkoušek. Jednak soud uplatnil zásadu subsidiarity trestní represe s tím, že věc měla být řešena prostředky soukromého práva v rámci ochrany osobnosti. Prvostupňový rozsudek byl usnesením [název soudu] zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení ([číslo listu]) s tím, že okresní soud pominul další údajně nepravdivá tvrzení žalobkyně (než datum konání zkoušek) a ostatní provedené důkazy svědčící o vědomosti žalobkyně o datu konání zkoušek, a tedy o jejím úmyslu, a uložil mu, aby se v této souvislosti znovu zabýval veškerými provedenými důkazy a okolnostmi významnými pro rozhodnutí. K zásadě subsidiarity trestní represe se odvolací soud nevyjádřil. 9. Usnesením [název soudu] z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ([číslo listu]) byl schválen smír mezi [právnická osoba], jakožto žalobkyní a [celé jméno žalobkyně] jakožto žalovanou, ve kterém Ing. Mgr. [celé jméno žalobkyně] konstatovala, že [datum] poskytla serveru [webová adresa] informace týkající se data vykonání zvláštní zkoušky insolvenčního správce v roce [rok] a zániku zvláštního povolení insolvenčního správce, že tyto informace způsobily [právnická osoba], v. o. s., a jejímu ohlášenému společníkovi JUDr. [jméno] [příjmení] újmu a že tyto informace byly nepravdivé; současně se za jejich uvedení společnosti i ohlášenému společníkovi omluvila. 10. Rozsudkem okresního soudu z [datum] ([číslo listu]) byla žalobkyně znovu zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu s poukazem na zásadu subsidiarity trestní represe; jednání žalobkyně sice podle něj formálně naplnilo znaky skutkové podstaty pomluvy, avšak společenská š