17 C 232/2021-63 — Okresní soud v Opavě

1. Po částečném zastavení řízení se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 16 180 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o půjčce [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem 10 440 Kč Celkem měl tedy žalovaný vrátit společnosti 25 440 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena do 12. 12. 2008. Žalovaný však neplatil řádně, celkem uhradil pouze 9 260 Kč a poslední platbu provedl [datum]. V souladu s dohodou stran tak uplynutím sedmidenní lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo věřitelce právo na vrácení celé zbývající části dluhu, tedy 9 540,09 Kč z půjčené částky a 6 639,91 Kč ze sjednaného poplatku, spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z [datum], což bylo žalovanému oznámeno. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a občanského soudního řádu soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 4. Soud provedl důkaz smlouvou o půjčce ze [datum] [číslo] oznámením o postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] v hotovosti částku 15 000 Kč jakožto půjčku, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o souhrnný poplatek 10 440 Kč, a to v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Podle smluvních podmínek uvedených na zadní straně smlouvy, které tvořily její nedílnou součást, se strany v článku 8 dohodly, že v případě, kdy zákazník nesplní včas povinnost uhradit splátku, má [anonymizováno] právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky zákazníka. Původní věřitelka převedla pohledávku na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 5. Soud aplikoval na věc ve smyslu § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. občanský zákoník č. 40/1964 Sb. platný a účinný do 31. 12. 2013, protože smlouva o půjčce byla uzavřena ještě za jeho účinnosti. Podle jeho § 657 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Podle § 517 odst. 1 a 2 dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, přičemž jejich výši stanoví prováděcí předpis, kterým bylo s účinností do 31. 12. 2013 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Podle jeho § 1, ve znění účinném do 30. 6. 2010, výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. 6. Žaloba je důvodná. Předáním peněz společností [právnická osoba], žalovanému došlo k uzavření smlouvy o půjčce a bylo povinností žalovaného vrátit půjčenou částku navýšenou o souhrnný poplatek, který představuje úplatu za její poskytnutí. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že svou povinnost splnil, přitom je na něm, aby v tomto směru byl v řízení aktivní. Proto soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný dluh splatil pouze částečně, a žalobě vyhověl, neboť žalobkyně současně prokázala, že je nositelkou pohledávky. Nezaplacením dluhu vznikla žalovanému druhotná povinnost k zaplacení zákonných úroků z prodlení; do prodlení se žalovaný dostal dnem následujícím po splatnosti další splátky následující po poslední úhradě v době trvání smlouvy. Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení až v návaznosti na poslední realizovanou platbu po ukončení doby trvání smlouvy, přičemž soud nemůže její návrh překročit. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 3 občanského soudního řádu a přiznal ji v plném rozsahu žalobkyni, protože byla neúspěšná pouze v nepatrné části týkající se částečného úroku z prodlení, ohledně kterého vzala žalobu zpět. [příjmení] 2 452 Kč sestává ze soudního poplatku 1 000 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z částek odměn a náhrad ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle, ve výši půjčky, poplatku, splátek a žalované částky. 8. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a až po doplnění žalobních tvrzení k výzvě soudu byl vydán„ klasický“ platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 800 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 200 Kč.