17 C 84/2022-24 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaná splnila [datum]. Žalované zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zákonem televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, protože nezaplatila televizní poplatky za měsíce [anonymizována tři slova] až [anonymizováno] [rok], vždy v měsíční výši 135 Kč, a dluží tak žalobkyni celkem částku 675 Kč. Kromě práva na zaplacení dlužné částky se žalobkyně domáhala také přiznání úroku z prodlení v zákonné výši v návaznosti na splatnost jednotlivých televizních poplatků. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná však svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a občanského soudního řádu soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 4. Z evidenčního listu poplatníka [anonymizováno] – přihlášky z [datum] soud zjistil, že žalovaná přihlásila televizní přijímač s tím, že jej má v držení od [datum], a dosud jej z této evidence neodhlásila. Z výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků včetně poštovní dodejky soud dále zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu na televizních poplatcích za výše uvedené období včetně příslušenství, a to nejpozději do 10 dnů od doručení této výzvy s tím, že v případě marného uplynutí lhůty využije žalobkyně svého práva domáhat se zaplacení dlužné částky cestou soudního řízení. 5. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 6 tohoto zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 věta prvá téhož zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 tohoto zákona, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 6. Žaloba je důvodná. Tím, že žalovaná přihlásila televizní přijímač do příslušné evidence jakožto jeho vlastník, vznikla jí ze zákona povinnost platit měsíčně televizní poplatky ve výši 135 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že tuto povinnost splnila, případně i následně v dodatečné lhůtě poskytnuté jí žalobkyní ve výzvě k zaplacení dlužné částky, soud žalobě vyhověl. Současně vznikla žalované druhotná povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne následujícího po splatnosti jednotlivých televizních poplatků, tedy od 16. dne příslušného kalendářního měsíce, v celkové výši k datu [datum] (ke kterému žalobkyně úrok z prodlení požaduje) 28,83 Kč. Právo na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a přiznal ji žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, a to v celkové výši 600 Kč, sestávající ze soudního poplatku za žalobu 400 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony (předžalobní upomínka, žaloba) po 100 Kč podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu přihlášení poplatníka do evidence, období, za které nebyly poplatky placeny, a výši žalované částky. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovanou zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 8. S odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/12, na který navazují i další nálezy sp. zn. II. ÚS 405/14 a II. ÚS 1727/14, soud považuje za účelně vynaložené náklady pouze náklady shora uvedené, nikoliv ostatní náklady na právní zastoupení. Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků. Jejich základ, výše, vymezení předmětu poplatků, definování poplatníka, určení způsobu placení poplatků a související otázky jsou detailně upraveny zákonem. Z uvedeného plyne, že stát pro fungování žalobkyně vytváří podmínky ve formě zákonných záruk, a její postavení je tak ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru značně odlišné a do určité míry výsadní. Proto lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, a to právě i ve vztahu k nutnosti jejího zastoupení advokátem; žalobkyně by měla disponovat dostatečným personálním aparátem pro jednoduchou agendu vymáhání televizních poplatků, která z povahy věci patří k jedné z jejích činností. Navíc podaná žaloba je tzv. formulářová, jedná se o bagatelní věc a žalovanému nebyla dána faktická možnost změnit obsah právního vztahu.