9 C 181/2022-32 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 2. 3. 2022 se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 9 148 Kč s příslušenstvím, když žalovaný dlužil předmětnou částku na jízdném a přirážkách k jízdnému poté, co se při cestách hromadným dopravním prostředkem žalobkyně neprokázal jejímu zaměstnanci platným jízdním dokladem, a to dne 12. 11 2020, dne 18. 11. 2020, dne 19. 6. 2021, dne 23. 7. 2021, 3. 8. 2021 a 12. 8. 2021, v prvých dvou případech činila výše jízdného 24 Kč, dále již 25 Kč, a přirážka k jízdnému vždy 1 500 Kč. Žalovaný do podání žaloby dluh neuhradil, přestože jednotlivé částky jako své dluhy v plné výši uznal a zavázal se je uhradit do 15 dnů od jejich uznání. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní, ze kterých má za prokázána skutková tvrzení shora uvedená, která uzavřel do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel. 4. Podle § 2053 NOZ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 5. Podle § 2550 NOZ smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 6. Podle § 1723 odst. 1 NOZ závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. 7. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval citované zákonné ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný opakovaně cestoval bez platného jízdního dokladu, při kontrole se jím neprokázal a tím porušil přepravní podmínky dopravce. Tím mu vzniklo postupně více dluhů vůči provozovateli dopravy, které co do jejich důvodu i výše žalovaný uznal. Spolu s pohledávkami byly přiznány také úroky z prodlení v minimální výši vycházející z vl. nař. č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni začátku prodlení v případě každé jednotlivé pohledávky, k němuž došlo 15 dnem po vzniku té které pohledávky. S poukazem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku rozsudku. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšná žalobkyně má vůči žalovanému právo na náhradu soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhradu nákladů řízení ve výši 2 x 100 Kč podle § 1 a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.