10 C 157/2023-27 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 25. 7. 2023 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 13 417,42 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 20. 12. 2021 Smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které žalovaný bezhotovostně čerpal, ovšem dosud nevrátil. Jistina úvěru byla splatná spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč dne 19. 1. 2022, tedy do jednoho měsíce od poskytnutí úvěru. Pokud by se tak nestalo, vzniklo věřiteli právo na úhradu smluvní pokuty jakož i dalších nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho a ke dni postoupení pohledávky dlužil na jistině 5 000 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 5 450,50 Kč, na smluvní pokutě 2 500 Kč, nákladech na vymožení pohledávky 456,92 Kč, na smluvních úrocích za poskytnutí úvěru 1 129,83 Kč a kapitalizovaných zákonných úrocích z prodlení 671,12 Kč. Dále žalobce požadoval náklady na uplatnění pohledávky ve výši 482 Kč a zákonný úrok z prodlení od 18. 3. 2023 do zaplacení. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023. K výzvě soudu dále žalobce doplnil žalobu a uvedl, že. věřitel zkoumal a posuzoval schopnost dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a že na základě informací, které dlužník uvedl dospěl k závěru, že schopnost dlužníka splácet půjčku je dostatečná. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, výplatní páskou, výpisem z účtu žalovaného, potvrzením o čerpání úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek. Z provedeného dokazování má soud za prokázáno, že dlužník dne 21. 12. 2021 obdržel na svůj bankovní účet od věřitele částku 5 000 Kč a že pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] byla smlouvou ze dne 16. 3. 2023 věřitelem postoupena na žalobce. 4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž z provedených důkazů činil skutková zjištění další a aniž prováděl další dokazování, top vše z důvodu nadbytečnosti. 5. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze pokud jde o jistinu úvěru bez příslušenství. Žalobce prokázal, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 5 000 Kč, z níž nebylo ničeho uhrazeno. Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. Pokud tedy jde o ostatní uplatněné nároky představující poplatky, smluvní pokuty a kapitalizované úroky, tyto nemají oporu v platném právu a nejsou žádány důvodně. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, že dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutý úvěr splácet, ovšem toto již neprokázal. Zejména potom neuvedl, z jakých dlužníkem udaných a osvědčených pravidelných měsíčních výdajů při zkoumání úvěruschopnosti vycházel. Z předložených důkazů, včetně výplatní pásky i výpisu z účtu nevyplývá, že by se věřitel při uzavírání smlouvy jakkoliv zabýval výdajovou stránkou dlužníka. Za této situace nemohl být jeho závěr o tom, že dlužník je ze svých příjmů schopen splácet sjednané měsíční půjčky, relevantní. Tím spíše, že dlužník prokázal svůj měsíční příjem ve výši 15 352 Kč, ovšem jen splátka, kterou byl povinen uhradit, činila 10 460,50 Kč. Věřitel zcela rezignoval na zkoumání výdajových poměrů dlužníka, nezkoumal rovněž ani osobní a rodinné poměry dlužníka. Předložený výpis z účtu dlužníka se začerněným obsahem vyjma jediného řádku zaznamenávajícího operaci ve výši 30 175 Kč, navíc z doby jeden rok před uzavřením smlouvy, nemá ve zkoumaných souvislostech za dané situace požadovanou vypovídací hodnotu. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku ve výši 5 000 Kč, kterou nevrátil a která tak na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Proto byla žaloba ve zbývajícím rozsahu, tedy vyjímaje jistinu úvěru, zamítnuta. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. 7. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná, a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.