10 C 177/2022-38 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 20. 5. 2022 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 35 651,82 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 18. 5. 2020 Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým příslušenstvím ve výši 17 184 Kč sestávajícím z úroků 1 925 Kč, z poplatku za sjednání úvěru 9 800 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a z inkasního poplatku 3 600 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 18. 7. 2021. Dlužník půjčku řádně nesplácel, uhradil pouze 3 000 Kč a ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 18 511,31 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku 1 645,18 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 9 009,33 Kč, na nákladech na vyhodnocení úvěru 1 708,62 Kč, a na inkasním poplatku 3 309,56 Kč. Žalobce dále požadoval zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny od 19. 7. 2021 do 29. 11. 2021 a od 23. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný smluvní úrok za dobu po celkové splatnosti závazku (po skončení smlouvy) ve výši 1 011,78 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 651 Kč představované náklady za tři osobní návštěvy terénního pracovníka u dlužníka, a smluvní pokutu v celkové výši 2 462 Kč, a to za prodlení dlužníka, sjednanou ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, konkrétně tedy z dlužné jistiny za období od 19. 7. 2021 do 28. 11. 2021. Věřitel pohledávku postoupil na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, o čemž věřitel dlužníka vyrozuměl dopisem ze dne 11. 1. 2022. K výzvě soudu dále žalobce doplnil žalobu a uvedl, že dle údajů uvedených dlužníkem mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 12 030 Kč, v takovém případě tak bylo možno dovodit, že dlužník byl v takové finanční situaci, která mu umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 2 656 Kč, tedy zhruba 1/4 zůstatku příjmu dlužníka. Mělo mu tak i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, dle jeho tvrzených údajů, měsíčné zůstat cca 9 400 Kč, kterými mohl volně disponovat. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud provedl důkaz Smlouvou o úvěru, žádostí o úvěr a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 5. 2020 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsala žalovaná jako dlužník a osoba pověřená jednat za věřitele, [právnická osoba], listinu takto nadepsanou, na základě které věřitel předal a dlužník potvrdil převzetí peněžní hotovosti 20 000 Kč s tím, že dlužník byl povinen věřiteli vrátit půjčené prostředky spolu s dohodnutým příslušenstvím ve výši 17 184 Kč sestávajícím z úroků 1 925 Kč, z poplatku za sjednání úvěru 9 800 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a z inkasního poplatku 3 600 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 18. 7. 2021. Ze žádosti o úvěr má soud za prokázáno, že dlužník uvedl, že je bezdětný, svobodný, žije v nájmu u své sestry, platí za bydlení 3 000 Kč, ostatní výdaje činí měsíčně 3 860 Kč, měsíční čistý příjem ze zaměstnání činí 18 890 Kč. Dlužník k žádosti doložil nájemní smlouvu, čestné prohlášení, tři výplatní pásky únor až duben 2020 a pracovní smlouvu. Z oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 11. 1. 2022 dlužníkovi oznámil, že pohledávka z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobce; dopis byl předán k poštovní přepravě 12. 1. 2022. 4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. 5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012, obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná, když platně uzavřená smlouva zřetelně a srozumitelně stanovila rozsah finančních prostředků, které byla žalovaná povinna vrátit. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině a kolik na souhrnném poplatku. Jelikož však žalovaná zůstala ve věci nečinná, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá víc, než podle smlouvy může, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. Po právu byl shledán požadavek žalobce na úhradu úroků z prodlení, a to z dlužné jistiny, a to za dobu po splatnosti poslední sjednané splátky. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. účinného ke dni splatnosti. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno shora. Přitom žalobu zamítl, pokud se jí žalobce domáhal úhrady kapitalizovaného smluvního úroku po splatnosti smlouvy, když taková povinnost dlužníka ze smlouvy nevyplývala – byl povinen pouze uhradit úrok stanovený pevnou částkou 1 925 Kč. Dále soud zamítl nárok žalobce na úhradu nákladů třech návštěv terénního pracovníka, když tyto realizace těchto návštěv nebyla žalobcem u ústního jednání nikterak prokázána. 7. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla úspěšná z 95 %, žalovaná strana byla úspěšná z 5 %, poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí tedy 10 % ve prospěch strany žalující, které tak přísluší nárok na náhradu nákladů řízení neúspěšnou žalovanou stranou, a to právě v rozsahu 10 % z částky 3 054 Kč která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 783 Kč, z odměny za právní zastoupení v celkové výši 750 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka v polovině sazby - neobsahuje skutkový rozbor), když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 1 bod 2 adv. tar. 300 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč, když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 5 písm. a) adv. tar. 100 Kč a z částky 221 Kč odpovídající 21 % DPH ze základu 1 050 Kč. K aplikaci ust. § 14b adv. tarifu soud přistoupil, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že typově shodné návrhy byly v minulosti a jsou i v současnosti tímtéž žalobcem u zdejšího soudu, a to nejen v senátu 10 C, podávány opakovaně, když se liší se pouze v osobě na straně žalované.