10 C 190/2022-47 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 22. 7. 2022 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 16. 12. 2019 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen Smlouva). Na základě této smlouvy poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 12 000 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 3 000 Kč, z poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 8. 2. 2021. Dlužník půjčku řádně nesplácel, uhradil pouze 2 000 Kč a ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 15 000 Kč a na souhrnném poplatku částku 10 000 Kč, z čehož připadalo na úrok 1 500 Kč, na poplatek za administrativní činnost částka 3 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částka 5 500 Kč. Žalobce dále požadoval kapitalizované úroky ve výši 3 488,18 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 144,69 Kč, a dále roční 25,14 % úrok počítaný z dlužné jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení počítaný rovněž z dlužné jistiny od téhož dne do zaplacení. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením z téhož dne. K výzvě soudu dále žalobce doplnil žalobu a uvedl, že věřitel zkoumal a posuzoval schopnost dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a že na základě informací, které dlužník uvedl v zákaznické kartě, dospěl k závěru, že schopnost dlužníka splácet je dostatečná. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, kartou zákazníka, oznámením o postoupení pohledávky, zprávou ČSSZ, přehledem vyplácených dávek SSP a výpisem podnájemného, záloh na služby a dalších poplatků. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 12. 2019 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsal žalovaný jako dlužník a osoba pověřená jednat za věřitele, listinu takto nadepsanou, na základě které věřitel předal a dlužník potvrdil převzetí peněžní hotovosti 15 000 Kč s tím, že dlužník byl povinen věřiteli vrátit půjčené prostředky spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 12 000 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 3 000 Kč, z poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Ze zákaznické karty má soud za prokázáno, že dlužník pobírá invalidní důchod 9 881 Kč, dále pobírá státní podporu celkem ve výši 2 666 Kč. Na bydlení měsíčně vynaloží 5 700 Kč a na osobní potřebu 3 500 Kč měsíčně. Je svobodný, bezdětný, bydlí v nájmu. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 3. 2. 2022 dlužníkovi oznámil, že pohledávka z titulu předmětné smlouvy byla postoupena na žalobce, a vyzval dlužníka k uhrazení dluhu do 10 dnů od doručení oznámení; dopis byl předán k poštovní přepravě 4. 2. 2022. Z dalších provedených důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění pro nadbytečnost. 4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. 5. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 13 000 Kč. Zbývající částky představují poplatky, kapitalizované úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěryschopnost dlužníka. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Ze zákaznické karty vyplývá, že dlužník po zohlednění jeho pravidelných měsíčních příjmů představovaných pouze dávkami státní sociální podpory a invalidním důchodem a pravidelných měsíčních výdajů, disponuje volnými prostředky ve výši 3 347 Kč, z nichž by měl ještě uhradit měsíčně 1 800 Kč na týdenních splátkách úvěru. Rezerva, která mu po úhradě splátek zůstane, není dle soudu dostačující, aby na straně dlužníka po dobu 60 týdnů vyloučila riziko prodlení a tedy dalšího nadměrného zadlužení. S ohledem na uvedené má soud za to, že věřitel posuzoval úvěruschopnost dlužníka značně nezodpovědně a tedy nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku ve výši 15 000 Kč, z níž nevrátil částku 13 000 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. 7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.