10 C 207/2022-34 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 22. 7. 2022 se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 29 500 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne 31. 5. 2019 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen Smlouva). Na základě této smlouvy poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 17 600 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 4 400 Kč, z poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 400 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 660 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 24. 7. 2020. Dlužník půjčku řádně nesplácel, uhradil pouze 10 100 Kč a ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 22 000 Kč a na souhrnném poplatku částku 7 500 Kč, z čehož připadalo na poplatek za administrativní činnost částku 1 046,72 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částku 6 453,28 Kč. Žalobce dále požadoval kapitalizované úroky ve výši 8 026,99 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 682,17 Kč a dále roční 24,69 % úrok počítaný z dlužné jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení počítaný rovněž z dlužné jistiny od téhož dne do zaplacení. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, o čemž dlužníka vyrozuměl oznámením z téhož dne. K výzvě soudu dále žalobce doplnil žalobu a uvedl, že věřitel zkoumal a posuzoval schopnost dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a že na základě informací, které dlužník uvedl v zákaznické kartě, dospěl k závěru, že schopnost dlužníka splácet půjčku je dostatečná. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru, zákaznickou kartou a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 31. 5. 2019 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsala žalovaná jako dlužník a osoba pověřená jednat za věřitele, listinu takto nadepsanou, na základě které věřitel předal a dlužník potvrdil převzetí peněžní hotovosti 22 000 Kč s tím, že dlužník byl povinen věřiteli vrátit půjčené prostředky spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 17 600 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 4 400 Kč, z poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 400 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 660 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 24. 7. 2020. Ze zákaznické karty má soud za prokázáno, že dlužník je zaměstnán v hlavním pracovním poměru na dobu určitou s příjmem 10 016 Kč měsíčně a že jeho měsíční výdaje představují 3 000 Kč na nájem a 3 700 Kč na osobní výdaje. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 3. 2. 2022 dlužníkovi oznámil, že pohledávka z titulu předmětné smlouvy byla postoupena na žalobce, a vyzval dlužníka k uhrazení dluhu do 10 dnů od doručení oznámení; dopis byl předán k poštovní přepravě 4. 2. 2022. Další dokazování soud pro nadbytečnost neprováděl, zejména potom jako nadbytečný vyhodnotil důkazní návrh v podobě výslechu osoby zprostředkovávající za věřitele uzavření smlouvy, když údaje na zákaznické kartě nebyly žalobcem nikterak zpochybňovány a soudu tak není známo, k čemu by se měla ještě jinému uvedená osoba vyjádřit. 4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. 5. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalované částku ve výši 22 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 11 900 Kč. Zbývající částky představují poplatky, kapitalizované úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěryschopnost dlužníka. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry dlužníka tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Ze zákaznické karty vyplývá, že dlužník po zohlednění jeho pravidelných měsíčních příjmů představovaných pouze příjmem ze zaměstnání a pravidelných měsíčních výdajů, disponuje volnými prostředky ve výši pouze 3 316 Kč, z nichž by měl ještě uhradit měsíčně 2 640 Kč na týdenních splátkách úvěru. Rezerva, která mu po úhradě splátek zůstane, není dle soudu dostačující, aby na straně dlužníka po dobu 60 týdnů vyloučila riziko prodlení a tedy dalšího nadměrného zadlužení. Nadto dlužník se prokázal zaměstnáním, kde byl pracovní poměr sjednán pouze na dobu určitou, a to bez bližší specifikace. S ohledem na uvedené má soud za to, že věřitel posuzoval úvěruschopnost dlužníka značně nezodpovědně a tedy nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku ve výši 22 000 Kč, z níž nevrátil částku 11 900 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaná zůstala ve věci nečinná, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. 7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.